5. srpna 1802 – 6. dubna 1829
norský matematik

Niels Hendrik Abel se narodil na ostrově Finnöy v Norsku, kde byl jeho otec pastorem. Od něho také získal první vzdělání. Od roku 1815 navštěvoval společně s bratrem školu v Oslu. Zpočátku školu nenáviděl, ale po příchodu mladého učitele B. M. Holmboe, který vedl cvičení z matematiky, si školu oblíbil. Bylo to díky tomu, že učitel objevil jeho matematický talent, dával mu speciální hodiny a půjčoval mu literaturu, zejména od Leonharda Eulera, Josepha Lagrangea a Karla Gausse. Abel se zabýval řešitelností algebraických rovnic 5. stupně. Měl dojem, že objevil vzorec, který hledali matematici 300 let. Při studiu eliptických funkcí prověřil vzorce pro kořeny rovnic 5. stupně na dalších příkladech. Zjistil, že jeho řešení není správné.


Niels Abel.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Johan Gorbitz. Public domain.

V roce 1820 jeho otec podlehl alkoholismu, v té době byl poslancem ve svobodném Norsku. O rok později začal Niels studovat na univerzitě, ale protože měl dalších šest sourozenců, byl bez prostředků. Profesoři pro něj pořádali sbírky a střídavě mu poskytovali zaopatření ve svých rodinách. Od jednoho z nich dostal větší sumu peněz na pobyt v Kodani. Po návratu se znovu vrátil k problematice rovnic 5. stupně a předložil důkaz neřešitelnosti rovnic 5. a vyšších stupňů pomocí odmocnin (v důkazu uplatnil myšlenky pozdější teorie grup). Jeho Mémoire sur les équations algébriques... (Rozprava o rovnicích...) vyšla francouzsky v roce 1824.

Díky dvouletému vládnímu stipendiu mohl odjet na zahraniční studijní pobyt. Nejprve se v Berlíně seznámil s A. Crellem, vydavatelem vědeckého časopisu. Již v prvním čísle zveřejnil Abel sedm svých příspěvků, později další. Jeho cesta pokračovala přes Prahu a Rakousko do severní Itálie a Paříže, kde pobyl půl roku. Z cest posílal řadu dopisů, ve kterých líčil své dojmy. Během třídenního pobytu v Praze si prohlédl město, Hradčany, hrobku Tycha Brahe apod. Byl velkým milovníkem divadla, ale v Praze ho udivilo, že se v divadlech klobouky nechávají na hlavě. Překvapilo ho množství piva, které se v Praze konzumovalo na každém rohu. Ve Vídni se mu naopak divadlo velmi líbilo. Potkal se tu s astronomem Karlem Littrowem. V Paříži se s místními matematiky těžko seznamoval, protože málokdo četl jeho články publikované v němčině. Navíc se téměř nikdo nevěnoval stejné problematice. Jedinou výjimkou byl Augustin Cauchy, ale schůzka s ním nedopadla dobře. Prostřednictvím Adriena Legendra předložil roku 1826 v pařížské Académie des Sciences svůj spis o eliptických funkcích s názvem Výzkum všeobecných vlastností jedné velmi rozšířené třídy funkcí. Spis se ve velké Cauchyho pracovně ztratil, později se našel, byl vydán a obdiv vzbudil až po Abelově smrti. Při zpáteční cestě se poprvé objevily příznaky tuberkulózy. Do Berlína přijel 10. ledna 1827 a na začátku následujícího roku se vrátil do Norska, kde žil ve špatných podmínkách. V posledních dnech svého krátkého života horečně pracoval na oblastech vyšší matematiky. V pouhých 27 letech u přátel ve Frolandu zemřel. Abel neměl nikdy trvalé zaměstnání (kromě krátkodobých záskoků), dva dny po jeho smrti berlínský přítel A. Crelle poslal Abelovi zprávu o získání profesury v Berlíně.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] ČERVENKA, L. Niels Henrik Abel. Rozhledy matematicko–fyzikální, 1926, roč. 5, s. 145–147.

[2] JEDINÁK, D. Niels Henrik Abel – krátky život, trvalá pamiatka. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, září 2002, roč. 12, č. 2, s. 123–124. ISSN 1210–1761.

[3] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.