italská matematička
Maria Gaetana Agnesi se narodila 16. května 1718 v Miláně jako nejstarší dítě Pietra Agnesiho a jeho první ženy Anny Fortunaty Briviové. Její matka při porodu osmého dítěte zemřela. Otec měl s dalšími dvěmi manželkami celkem 21 dětí. Početná rodina byla dobře zabezpečená a patřila dokonce mezi milánskou aristokracii. Její otec si brzy uvědomil, jaké nadání a mimořádnou paměť má jeho dcera Maria. Pietro Agnesi se velmi dobře živil prodejem hedvábí, a proto pro něj nebyl problém obstarat domácí učitele jazyků, matematiky, fyziky i filozofie. Díky tomu už jako malá devítiletá holčička plynule překládala z latiny a ve třinácti letech i z hebrejštiny, francouzštiny, španělštiny a němčiny. Pro svých dvacet sourozenců byla hospodyní, ale také učitelkou. Dokonce pro ně napsala početnici.
Maria Gaetana Agnesi.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Když byla Maria patnáctiletá slečna, začal její otec pořádat učené besedy. Přesto, že byla spíše introvertní, udivovala jeho hosty znalostmi z oblasti přírodních věd. Besed se účastnil i francouzský spisovatel Charles de Brosses, který ji v Lettres sur l’Italie popsal jako „dívku okolo dvaceti let, ani ošklivou, ani hezkou s velmi jednoduchým a sladkým chováním“. Z těchto besed vydala v roce 1738 soubor 191 filozofických a přírodovědných esejí s názvem Propositiones Philosophicae, který obsahuje mimo jiné i úvahy o polární záři, měsíčním světle apod.
V roce 1739 Maria Gaetana náhle filozoficko–hudební dýchánky zrušila. Svému vyděšenému otci oznámila, že se rozhodla odejít do kláštera. Otec jí domlouval, aby řeholní slib odložila. Maria nakonec souhlasila, slib odložila a zůstala v jeho domě. Měla však několik podmínek. Chtěla chodit kdykoliv do kostela, oblékat se jednoduše a neúčastnit se plesů a ostatních „rouhavých“ zábav. I když se řeholního slibu vzdala, žila podle něj. Uzavřela se před společností a žila jen studiem náboženských a matematických knih. Při studování obtížné matematiky jí radil mnich Ramir Rampinelli, profesor matematiky na univerzitách v Bologni a Římě. Právě on vnukl Marii nápad, aby napsala učebnici integrálního a diferenciálního počtu.
Z Rampinelliho myšlenky byla nadšená. Hned ji napadlo, že by učebnici mohla napsat pro své mladší sourozence. Nakonec ale byla určena daleko širšímu okruhu čtenářů. Kniha vyšla v Miláně v roce 1748 pod názvem Instituzioni analitiche ad uso della gioventu italiana. Byla přeložená do francouzštiny (1778) a angličtiny (1810) a Marii Agnesi zajistila slávu po celé Evropě. Byla to nejlepší učebnice své doby Pochválil ji i Leonhard Euler, Jean d´Alembert i Joseph Lagrange.
První stránka knihy Instituzioni analitiche …
Zdroj: books.google.cz.
Maria v učebnici vyložila velmi názorně partie z algebry, analytické geometrie a dokonce i tehdejší novinku – integrální a diferenciální počet. Je to první kniha, která spojila dosavadní znalosti různých autorů z diferenciálního i integrálního počtu. Marii Gaetanu odměnila Marie Terezie křišťálovou kazetou s diamanty. Knihu si v roce 1750 přečetl i papež Benedikt XIV. a Marii Gaetaně napsal, že přinese slávu nejen jí, ale i celé Itálii. Její práci ocenil šperky a také ji jmenoval profesorkou na bolognské univerzitě. Nabídku sice neodmítla, ale ani po přímluvě Laury Bassi ji nevyužila.
Dekret nominující Marii Gaetanu Agnesi na místo profesorky univerzity v Bologni.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Smrt Pietra Agnesiho v roce 1752 jí dovolila žít si život, po kterém toužila už od mládí. Opustila matematiku a obrátila se na teologii a odříkání. Stala se ředitelkou hospice Pio Albergo Trivulzio a zbytek života zasvětila pomoci chudým a nemocným. Ke konci života sama potřebovala pomoc druhých, protože trpěla několika vážnými chorobami. 9. ledna 1799 zemřela v domě jeptišek.
Použité zdroje
[1] KRAUS, I. O životním poslání Marie Gaetany Agnesiové. Rozhledy matematicko–fyzikální, 2003, roč. 80, č. 2. ISSN 0035–9343.
[2] KRAUS, Ivo. Příběhy učených žen: životní osudy žen, které významně ovlivnily vývoj exaktních věd, především fyziky, matematiky a chemie. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2005, 166 s. ISBN 80-719-6308-9.
[3] EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Research a [forew. Janez POTOČNIK]. Women in science. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2009. ISBN 978-927-9114-861.
