23. května 1908 – 30. ledna 1991
americký fyzik
 
Poprvé v historii obdržel v roce 1972 jeden člověk za stejný obor druhou Nobelovu cenu. Bylo to za fyziku a tím vědcem byl John Bardeen. Zabýval se tranzistorovým jevem a supravodivostí.

John Bardeen se narodil v americkém Madisonu. Jeho táta byl profesorem anatomie na Wisconsinské univerzitě. John studoval matematiku, fyziku a elektrotechniku na univerzitě v Madisonu a Wisconsinu. Pracoval jako inženýr u Western Electric Company a v letech 1930 až 1933 pracoval jako geofyzik v Pittsburku. Zde se zabýval metodou magnetického navigačního měření a jako prvnímu se mu podařilo uplatnit geofyzikální metody při hledání nalezišť ropy.


John Bardeen.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Johna Bardeena ale daleko víc zajímala teoretická fyzika, a proto ji začal studovat na univerzitě v Princetonu u Eugena Wignera a na Harvardu. Na Harvardu se věnoval problémům koheze a vodivosti elektřiny v kovech. Od roku 1945 se zabýval výzkumem elektrické vodivosti polovodičů a kovů, povrchových vlastností polovodičů, teorií supravodivosti, rozložením atomů v tuhých látkách a uplatněním polovodičů v elektrotechnice. V roce 1949 společně s Walterem Brattainem objevil krystalové zesilovače. V roce 1959 společně s Williamem Shockleym a Brattainem získal Nobelovu cenu za fyziku za studium polovodičů a objev tranzistorového jevu.


Zleva: John Bardeen, William Shockley a Walter Brattain.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Po druhé světové válce se John Bardeen stal profesorem elektrotechniky a fyziky na Illinoiské univerzitě, kde se zabýval teorií supravodivosti. V letech 1956 až 1957 spolupracoval s Leonem Cooperem a Johnem Schriefferem. Výsledkem jejich práce byla tzv. BCS–teorie (Bardeen-Cooper-Schrieffer), která vysvětlovala nejenom jevy spojené se supravodivostí, ale předpověděla i některé nové vlastnosti. Za vypracování teorie supravodivosti byla Johnu Bardeenovi jako jedinému člověku udělena druhá Nobelova cena ve stejném oboru. Bylo to v roce 1972 za fyziku společně s Cooperem a Schriefferem. 


Zdroj: www.historyforsale.com. Public domain.

Použité zdroje

[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

Autor textu

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.