27. října 1898 – 1. ledna 1973
český fyzik, chemik a polárník

František Běhounek se narodil v Praze 27. října 1898. Po absolvování reálného gymnázia studoval na Přírodovědecké fakultě University Karlo-Ferdinandovy v Praze. Studium ukončil doktorátem v roce 1922 a následně získal stipendium francouzské vlády ke studijnímu pobytu ve Francii. Běhounek si na dva roky zvolil pařížský Institut du Radium u Marie Curie–Skłodowské. Po návratu do Prahy obhájil doktorskou práci u Václava Posejpala a začal se věnovat zejména metodám měření radioaktivity, přirozenému záření a využití záření v lékařských aplikacích. Zabýval se radiologickou dozimetrií, vedl samostatnou Laboratoř radiologické dozimetrie Československé akademie věd, založil Státní radiologický ústav a patřil k zakladatelům Fakulty technické a jaderné fyziky (dnes FJFI ČVUT).

V roce 1925 přijala paní Curie pozvání československé vlády a přijela navštívit Prahu, prezidenta Masaryka v Lánech, Karlovy Vary, Jáchymov a Cheb. Po celou dobu ji doprovázel František Běhounek. Na návštěvu vzpomínal: „Když jsem provázel paní Curieovou na její oficiální návštěvě v Československu, tak jsem se jí jen tak ze zdvořilosti zeptal, jestli by nechtěla také sestoupit do dolů – překládám doslova z francouzštiny. Ale jen tak zdvořile, poněvadž mne u ní nenapadlo, že by chtěla. A ona řekla velmi udiveně: „To je samozřejmé.“ Tak jsem se hrozně podivil, poněvadž taková bábinka – vždyť je jí sedmapadesát, mně jako tehdá šestadvacet, tak pro mne byla bábinka, že – a ona chce fárat. A skutečně fárala. Vzala si ten promaštěnej havířskej klobouk na hlavu – a to tehdá nebyly takový moderní obleky, takový z Domu módy nebo ze Stylu, který dáváte dneska fárajícím turistům, a žádný kukly a žádný elektrický svítilny; byla karbidka, která víceméně prskala a vybuchovala a tak dále, a jen ten promaštěnej klobouk, kterej už nosil bůhvíkdo. To všechno si trpělivě vzala a sfárala a podepsala před tím revers, že fárá na vlastní nebezpečí.“. [2]

Kromě radioaktivity se František Běhounek zajímal o atmosférickou elektřinu a kosmické záření. Na doporučení Marie Curie–Skłodowské se v roce 1926 zúčastnil polární expedice k severnímu pólu vedené Roaldem Amundsenem a sponzorované Lincolnem Ellsworthem. Cílem Amundsena bylo přeletět severní pól ve vzducholodi zkonstruované Umbertem Nobilem. Běhounek viděl příležitost k měření atmosférické elektřiny a radioaktivity vzduchu v polárních oblastech. Prostředky na zakoupení přístrojů si musel získat sám. Neuspěl na Ministerstvu veřejných prací, ani u prezidenta Masaryka. Nakonec mu pomohla přímluva paní Curie, která napsala prezidentu Masarykovi dopis. Nakonec Ministerstvo veřejných prací přístroje zakoupilo a přispěl i prezident Masaryk. Běhounek se tedy nakonec mohl expedice zúčastnit. Sice ne na vzducholodi Norge, ale jako člen základny výpravy v Kingsbay na Špicberkách. Na československých přístrojích pracoval při letu k pólu švédský meteorolog.

Generál Nobile přizval Běhounka i k další výpravě v roce 1928, tentokrát vzducholodí Italia k severnímu pólu. Vzducholoď v druhé polovině letu za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek ztroskotala a část přeživší posádky se ocitla na ledové kře. Za sedmitýdenního pobytu František Běhounek nejen pomáhal se zabezpečením života v táboře, ale současně měřil a doplňoval své vědecké deníky. Umberto Nobile o Běhounkovi napsal: “Morální sílu a nezdolnou energii osvědčil v nejhroznějších okamžicích, které jsme prožívali. Stejně pečlivě prohlížel elektrometry, jako chystal oheň na přípravu medvědího masa a chodil na hlídání kolem stanu. Nezanedbával ani své druhy v neštěstí... Běhounek vznešená duše... I v nejtěžších chvílích projevoval vyjímečnou rovnováhu, notorický klid. Nikdy slovo nebo gesto vyjadřující malomyslnost. I v posledních dnech jsem ho viděl, jak se často usmívá, zvláště když si přišel pro dovolení, aby mohl použít trochu másla při přípravě medvědího masa.“. [1]


Vzducholoď Italia.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

V roce 1929 byl František Běhounek jmenován docentem za výzkum radioaktivity a atmosférické elektřiny, za dalších pětadvacet let univerzitním profesorem. Je autorem vědeckých prací, vědeckofantastických a cestopisných próz zejména pro mládež a populárně naučných próz o fyzice, např. Trosečníci na kře ledové, Robinsoni vesmíru, Případ profesora Hrona, Lidé a póly, Atomy dnes a zítra, Radium a paprsky X atd. František Běhounek zemřel 1. ledna 1973 v Karlových Varech.

Použité zdroje

[1] JÁCHYM, F. František Běhounek – radiolog a trosečník polárního moře. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, červen 1998, roč. 7, č. 10, s. 636–637. ISSN 1210–1761.

[2] KRAUS, I. Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích. 1. vydání. Praha: Academia, 2004. ISBN 80–200–1196–X.

[3] MANDHUSUDA–ŠTÍSOVÁ, V. – DAVÍDKOVÁ, M. Historie zkoumání ionizujícího záření a radionuklidů na Bulovce. Československý časopis pro fyziku, 2011, č. 3–4, svazek 61, s. 237–238. ISSN 0009–0700.

[4] VLACH, M. – KEMENNY, V. – ŠIMÁNKOVÁ, I. – VEVERKA, L. Cesty nesmrtelných. Putování po osudech a hrobech slavných českých matematiků, fyziků a astronomů. Edice popularizace MarfyzPress, 2016. ISBN 978-80-7378-312-9.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související vědci

Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.