5. října 1781 – 18. prosince 1848
největší český matematik 19. století

„Pokrok přinášejí ti, kdo se odvažují stále měnit vše, co není v pořádku.“

Bernard Bolzano se narodil v Praze v Platvířské ulici na Starém Městě (dnes Mariánské náměstí čp. 101). Za krátkou dobu se přestěhoval s rodinou do Celetné ulice čp. 590. Jeho otec Bernard byl původem Ital, ale již od mládí žil v Praze, kde si vybudoval obchod s uměleckými a starožitnými předměty. I matčin rod se přistěhoval do Prahy z ciziny, z Rakouska. Jeho matka byla dcerou pražského obchodníka se železářským zbožím. Z jejich 12 dětí se pouze čtyři dožili dospělosti, mezi nimi i tuberkulózou postižený Bernard. Bernard Bolzano viděl v Čechách svou vlast, miloval Prahu a v mládí se dokonce pokoušel svůj obdiv k ní vyjádřit latinskými oslavnými verši.


Bernard Bolzano.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Díky horšímu zdravotnímu stavu se o jeho první vzdělání staral domácí učitel. Od osmi let navštěvoval hlavní školu u Týnského chrámu. V roce 1791 vstoupil na pětitřídní gymnázium, které v roce 1796 absolvoval s výborným prospěchem, i když nikdy nebyl premiantem. Po gymnáziu absolvoval tříletou filozofickou přípravku pražské Karlo–Ferdinandovy univerzity, kde studoval matematiku u Stanislava Vydry. Jeho první kroky při studiu matematiky a logiky se neobešly bez počátečních obtíží, a tak musel hledat pomoc u svých spolužáků – jeden z největších logiků a matematiků devatenáctého století se musel doučovat v matematice a logice nejčastěji u spolužáka, který se stal později hostinským. Po roční pauze, kdy se rozhodoval o svém dalším působení, začal studovat teologii. Celý rok nezahálel, pilně se věnoval matematice u Františka Gerstnera a filozofii.

Ani poté si Bernard nebyl volbou povolání jistý. Proto se na přelomu let 1804 a 1805 přihlásil do konkurzu na uvolněné místo profesora matematiky po Stanislavu Vydrovi a na nově zřizovanou stolici náboženské vědy. Přesto, že obě zkoušky vykonal s nejlepším prospěchem, bylo místo profesora matematiky poskytnuto staršímu a zkušenějšímu kolegovi. To rozhodlo o dalším Bolzanově osudu. Stal se profesorem náboženství na Karlo-Ferdinandově univerzitě, která měla paralyzovat revoluční myšlenky mezi univerzitními studenty. Po jmenování byl promován, přijal kněžská svěcení a začal přednášet. Přednášky z náboženství byly nejprve studenty přijaty s velkou nevolí, pak se ale pro ně mládež nadchla. Již v tomtéž roce přišlo první udání, na jehož základě bylo jeho postavení změněno na provizorní, musel přednášet podle oficiální učebnice, nikoli podle svých vlastních osnov. Nevzdal se však svých vlastních komentářů. Za své osvícenecké názory a způsob výuky náboženství byl rozhodnutím Františka I. z 24. prosince 1819 zbaven stolice náboženské nauky.

V roce 1820 odešel Bolzano do ústraní a věnoval se převážně vědecké práci. Jeho skromná penze tři sta zlatých ročně nezabezpečovala dostatečně jeho životní potřeby, a proto byl nucen zvyšovat svůj příjem soukromým vyučováním. Bolzano žil velmi skromně až asketicky, prostředky na nákup knih dostával od svých přátel a stoupenců. Mimo to pomoc dobrých přátel a jejich péče o Bolzanovo zdraví umožnily, aby nepodlehl bídě a nemoci, která často vážně ohrožovala jeho život. V roce 1823 se Bolzano seznámil s rodinou Hoffmannovou a toto přátelství mu velmi prospělo, protože Anna Hoffmannová o Bolzana velmi trpělivě pečovala. Bolzano každé léto trávil na venkovské usedlosti Hoffmannových v Těchobuzi. Když se tam roku 1830 Hoffmanovi natrvalo přestěhovali, odstěhoval se tam i Bolzano. V klidu tu pracoval na církevně–polických spisech a především na významném díle moderní logiky Vědosloví Dr. Bolzana. Pokus o zevrubný a většinou nový výklad logiky se stálým zřetelem k jejím dosavadním zpracovatelům. Vydáno několika jeho přáteli, které vydal za pomoci svého žáka Michala J. Fesla. V roce 1840 Anna Hoffmannová vážně onemocněla, rodina a s nimi i Bolzano se odstěhovali zpět do Prahy, kde paní Hoffmannová zemřela. To byla pro Bolzana těžká rána. Proto se přestěhoval ke svému bratrovi do Celetné ulice. Hrabě Lev Thun poskytl Bolzanovi značnou částku, za kterou Bolzano vybudoval rozsáhlou knihovnu o 2437 svazcích, kterou po své smrti odkázal hraběti Thunovi. Své práce psal německy, ale celý život prožil v Čechách a už za svého života se stal zejména pro české obrozence, symbolem bojovníka za sociální a národnostní spravedlnost. Pracoval v Královské české společnosti nauk jako sekretář matematického oddělení. Soustředil sice kolem sebe desítky studentů, ale nepodařilo se mu vychovat pokračovatele ve svém díle.


Pamětní cedule na domě v Celetné ulici z roku 1981.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Matěj Baťha 2007. Under Creative Commons.

Bolzanova prvotina Betrachtungen über einige Gegenstände der Elementargeometrie (Úvahy nad některými předměty elementární geometrie) z roku 1804 se týkala problému rovnoběžek. Ve svých dalších matamatických pracech z let 1810 až 1817 a 1833 až 1848 zpřesňoval (dříve než Augustin–Louis Cauchy) definice důležitých pojmů z teorie reálných čísel (např. infimum množiny) a z teorie funkcí (spojitost, limita, konvergence posloupností aj.). Pojem funkce definoval jako zobrazení. Bolzanovo jméno je spojeno především s matematickou analýzou – Bolzano–Weierstrassova věta, Bolzanova funkce, Bolzano–Cauchyova podmínka konvergence řad apod. Většina jeho matematických prací po roce 1820 zůstala v rukopisech a vydána byla až ve 20. století. Výjimkou jsou Paradoxien des Unendlichen (Paradox nekonečna), které ovlivnily tvůrce teorie množin německého matematika George Cantora a Richarda Dedekinda. Poprvé tu byl definován pojen nekonečné množiny a množství. Kniha vyšla až v roce 1851, tedy po Bolzanově smrti. O její vydání se zasloužil František Příhonský.

Počátkem prosince 1848 Bolzano nastydl a týden před Vánocemi zemřel v domě svého bratra na ochrnutí plic. Je pochován na hřbitově v Olšanech.


Hrob Bernarda Bolzana na pražských Olšanských hřbitovech.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Použité zdroje

[1] BERKA, K. Bernard Bolzano. 1. vydání. Praha: Horizont, 1931.

[2] BOLZANO, B. Vlastní životopis. Praha: Odeon, 1981. ISSN 01–009–81.

[3] ČERNÝ, J. Bernard Bolzano. Přemožitelé času 8.

[4] FOLTA, J. Život a vědecké snahy Bernarda Bolzana. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, říjen 1981, roč. 12, č. 2, s. 85–95. ISSN 1210–1761.

[5] KRAUS, I. Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích. 1. vydání. Praha: Academia, 2004. ISBN 80–200–1196–X.

[6] LOUŽIL, J. Bernard Bolzano. 1. vydání. Praha: Melantrich, 1978. ISSN 32–033–78.

[7] VESELÝ, F. Život Bernarda Bolzana a jeho matematicko–přírodovědecké práce. Pokroky, matematiky fyziky & astronomie, roč. 2/1957, č. 1 a 2, s. 119–127, 234 – 243. CS–ISSN 0032–2423.

[8]  VLACH, M. – KEMENNY, V. – ŠIMÁNKOVÁ, I. – VEVERKA, L. Cesty nesmrtelných. Putování po osudech a hrobech slavných českých matematiků, fyziků a astronomů. Edice popularizace MarfyzPress, 2016. ISBN 978-80-7378-312-9.

[9] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.