Pavel Čerenkov

Pavel Alexejevič Čerenkov pocházel ze středního Ruska, vystudoval fyziku na univerzitě ve Voroněži. Po absolvování univerzity učil na střední škole, odtud odešel jako postgraduální student v roce 1932 do Leningradu do Fyzikálního a matematického institutu AV SSSR v Moskvě a současně působil jako profesor Moskevského energetického institutu.

Pavel Alexejevič Čerenkov.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Pod vedením Sergeje Vavilova se od roku 1932 zabýval problémy luminiscence uranových solí při ozařování paprsky gama. Jedním z mnoha pokusů v roce 1934 bylo sledování pohybu vysokoenergetického elektronu v benzolu. V této látce má světlo rychlost 2,25 · 10⁸ m s^–1. Pokusně vystřelený elektron se pohyboval rychlostí větší a jeho pohyb doprovázelo zvláštní namodralé záření. Detekce záření byla velmi komplikovaná, protože jeho intenzita byla velmi malá. Před pozorováním musel pokaždé strávit dlouhou dobu v absolutním temnu, aby se mu přizpůsobily oči.

Příčinou vzniku doprovodného záření elektronu je jeho brždění vlastním elektrickým polem. Nové záření bylo po Čerenkovovi pojmenováno. Za tento objev byla udělena v roce 1958 Nobelova cena za fyziku nejen Čerenkovovi, ale za vysvětlení jevu i Igoru Tammovi a Iljovi Frankovi. Později se Čerenkov věnoval studiu kosmického záření, zejména vícenásobné ionizaci molekul v jeho druhotné složce.

Čerenkov pracoval na vývoji urychlovačů částic, konkrétně na stavbě synchrotronu S–25 s maximální energií 250 MeV. V tuto dobu se zabýval problematikou štěpení lehkých atomových jader, mezonových reakcí a interakci brzdného záření s nukleony. Za soubor prací na toto téma byl v Sovětském svazu v roce 1977 odměněn státní cenou.

Použité zdroje

[1] HLADKÝ, J. Sto let od narození akademika P. A. Čerenkova. Československý časopis pro fyziku, 2004, č. 6, svazek 54, s. 352. ISSN 0009–0700.

[2] JÁCHIM, F. Pavel Alexejevič Čerenkov – objevitel zvláštního druhu záření. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, květen 2004, roč. 13, č. 9, s. 569–570. ISSN 1210–1761.

[3] Encyklopedická edice, listy, fyzici. ISBN 80–860–44–05–X.