17. června 1832 až 4. dubna 1919
anglický chemik a fyzik

"Člověk jako badatel nehraje se Satanem o svou duši, ale s přírodou o poznání a moc."

William Crookes se narodil jako nejstarší dítě v rodině londýnského krejčího. V šestnácti letech začal studovat na Royal College of Chemistry. Po krátkém pracovním pobytu v Chesteru se vrátil do Oxfordu, kde založil soukromou laboratoř a působil zde celý život. Jeho laboratoř byla soukromá a na její provoz si vydělával řešením grantů vyhlášených Royal Society, překladem odborných publikací a patenty. Byl zakladatelem a redaktorem časopisu The Chemical News. Na popud Michaela Faradaye se začal zabývat fyzikou.


William Crookes.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [http://images.google.com/hosted/life]. Public domain.

Zabýval se spektroskopií, kterou před krátkou dobou objevil Gustav Kirchhoff a Robert Bunsen. Zkoumal spektroskopicky organické sloučeniny a rudy obsahující selen. V roce 1861 objevil zelenou spektrální čáru, která odpovídala novému prvku, který nazval thalium (z řeckého thallos – zelená ratolest). Za tento objev byl v roce 1863 zvolen členem Royal Society. Během dalších let zjišťoval přesnou atomovou hmotnost thalia. Přitom zjistil některé jevy, které nebyl schopen vysvětlit, proto se začal chováním látek ve vakuu více zabývat. V roce 1875 zkonstruoval radiometr v podobě větrníku, jehož lopatky byly z jedné strany začerněné (více absorbovaly záření) a z druhé strany lesklé (odrážely záření). Mlýnek se vlivem odrazů molekul roztočil – zkoumal tlak záření. Jeho vysvětlení jevu jako přímý důsledek záření nebyl vědeckou společností přijat.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let osmnáctého století se Crookes věnoval studiu spiritualismu. I když dnes jde o nevědeckou disciplínu, Crookes ve své době nezavrhoval nové myšlenky. Zabývat se jimi proto, aby je dokázal nebo vyvrátil. Nezajímal se o vyvolávání duchů, ale o tzv. psychickou sílu, která vybraným lidem dovoluje působit na okolní předměty. Pomocí média, pana D. D. Homa, provedl ve své soukromé laboratoři za asistence důvěryhodných svědků řadu experimentů. Dospěl k závěru, že na základě provedených fyzikálních experimentů opravdu prokázal existenci psychické síly. Neodhalil však její podstatu.

Postupně přešel ke studiu záření v Geislerových trubicích a luminiscenci. Geislerovy trubice zdokonalil natolik, že byl schopen vytvořil stále dokonalejší vakuum a zkoumat výboj ve stále zředěnějším plynu. Přitom dokázal, že katodové paprsky mají částicový charakter a šíří se přímočaře, že nesou elektrický náboj, který je možné magnetickým polem odklonit. Geislerovu trubici upravil tak, že doprostřed skleněné trubice umístil zápornou katodu a na okraje dvě kladné elektrody (tato trubice se dnes označuje jako Crookesova). Když nechal takto upravenou trubicí procházet elektrický výboj, objevil se nad zápornou katodou temný prostor, jehož rozměry závisely na míře zředění plynu v trubici. Navíc na okraji temného prostoru vznikalo světelné záření. Pokud toto záření dopadlo na skleněné stěny trubice, pak vyvolávalo fosforeskování. Pokud jí do cesty vložil pevné těleso (např. kovový kříž), záření jím neprošlo a vytvořilo stín. Když kříž nabil záporným nábojem, elektrony katodového záření byly odpuzovány a stín za křížem se zvětšil. Při působení vnějšího magnetického pole se tvar stínu kříže různě deformoval. Zjistil, že po dopadu katodových paprsků na některé soli, vydávají záření. Crookes dospěl k závěru, že zářící hmota by mohla být čtvrtých skupenstvím. Toto vysvětlení však nebylo vědeckými kolegy přijato.


Crookesova trubice s kovovým křížem.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

V roce 1887 přednesl na zasedání Royal Society přednášku inspirovanou evoluční teorií Charlese Darwina aplikovanou na vznik chemických prvků. Ukázal, že [3]. V devadesátých letech se společně s Williamem Ramseym zabývali spektrální analýzou a objevili řadu vzácných plynů (helium, argon a krypton). V dalších letech se zabýval radioaktivitou a objevil spinthariskop. Zařízení, které umožňovalo pozorování následků dopadu těžkých nabitých částic na luminofor a odhad počtu radioaktivních rozpadů čítáním zaregistrovaných záblesků. Zařízení pak bylo použito v experimentech Geigera a Marsdena a pomohlo k vytvoření atomového modelu Ernesta Rutherforda.

Na počátku dvacátého století se Crookes stal členem vědecké komise sestavené v Royal Society, jejímž úkolem bylo studium ochrany oka při průmyslové výrobě. Crookes během své práce popsal více tři sta typů různých čoček. Vyrobil ochranné brýle, které odfiltrovávaly 90 % infračerveného záření a 100 % ultrafialového záření. Představil koncept dnešních slunečních brýlí, které se díky válečnému zpoždění začaly vyrábět až po jeho smrti.

V roce 1897 byl pasován na rytíře, v roce 1910 získal Řád za zásluhy a v roce 1913 byl zvolen prezidentem Royal Society. Zemřel ve věku 87 let.

Použité zdroje

[1] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.

[2] MALÍŠEK, V. Crookesův pokus. Rozhledy matematicko–fyzikální, říjen1987, roč. 66, č. 2. ISSN 0035–9343.

[3] PECHÁČEK, P. Recepce Darwinovy evoluční teorie v díle Johna Lubbocka (1834 – 1913) a Williama Crookese (1832 – 1919). Dějiny věd a techniky, ročník 2016, č. 1, s. 8-25. ISSN 0300-4414.

[4] PECHÁČEK, P. – PRŮŠA, P. Čtvrté skupenství hmoty, thallium a síla mysli. Sir William Crookes v kontextu viktoránské vědy a ohlas jeho díla v českých zemích. Československý časopis pro fyziku, 2016, č. 2, svazek 66, s. 114–118. ISSN 0009–0700.

[5] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, osmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související exponáty Techmanie

Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.