8. března 1879 – 28. července 1968
německý fyzikální chemik

Otto Hahn se narodil ve Frankfurtu nad Mohanem. Chemie byla od malička jeho velkým koníčkem. Jeho první laboratoří byla prádelna v domě rodičů. Není proto divu, že jeho studijní cesta vedla do Marburgu a a Mnichova, kde studoval organickou chemii. V roce 1901 opět v Marburgu obhájil doktorát a po nezbytném roce vojny nastoupil jako asistent na univerzitě v Marburgu. Rok pracoval na výzkumu radia u Williama Ramsaye v Londýně, v roce 1902 odešel do Kanady do laboratoře Ernesta Rutherforda. V roce 1906 se vrátil do Berlína do chemického ústavu, kde se chtěl věnovat výzkumu radioaktivity. Dostal přidělenou truhlářskou dílnu, kterou si brzy zařídil vším potřebným. Od roku 1910 až do nástupu fašismu byl profesorem chemie na Berlínské univerzitě a v letech 1928 až 1944 i vedoucím radiologického oddělení chemického ústavu Kaiser–Wilhelm–Institut.


Otto Hahn.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Hahn nejprve studoval radioaktivní rozpad thoria, v letech 1904 až 1917 propracoval metody analýzy radioaktivního rozpadu a poprvé stanovil energii β částic. Začal spolupracovat s Lisou Meitnerovou. V polovině 30. let Hahn navázal na práci Enrica Fermiho, který bombardoval atomy uranu neutrony. Hahn s Meitnerovou bombardovali uran baryem a domnívali se, že výsledkem bude radium. Po nucené emigraci Lise Meitnerové Hahn pokračoval v pokusech s Fritzem Strassmannem a v roce 1938 došli k závěru, že při této radioaktivní reakci se uran štěpí na radioaktivní baryum a krypton. Objev umělého štěpení jádra byl pro Hahna tak neočekávaný, že se bránil jeho publikaci. V článku z ledna roku 1939 ještě nepsal o štěpení uranu, teprve o měsíc později Meitnerová v USA přesně zformulovala výsledky Hahnova a Strassmannova experimentu.


Lise Meitner a Otto Hahn v laboratoři.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1944 Kaiser–Wilhelm–Institut po bombardování vyhořel a byl evakuován do jižního Německa, kde v dubnu 1945 padl do rukou Spojenců. Hahn byl s dalšími internován v Anglii. Když se dozvěděl o použití jaderné bomby v Hirošimě a Nagasaki, chtěl spáchat sebevraždu. Po návratu z Anglie působil až do roku 1960 opět v Kaiser–Wilhelm–Institut, po válce přejmenovaném podle Maxe Plancka. V roce 1944 mu byla udělena Nobelova cena za chemii za objev štěpení uranu. Protože byl v anglické internaci a byl nezvěstný, byla mu Nobelova cena za chemii předána až v roce 1946.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] HOUDKOVÁ, Z. Otto Hahn. Přemožitelé času 9.

[2] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[3] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, osmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.