pravděpodobně 1525 – 1. září 1600
astronom rudolfínské doby

Tadeáš Hájek se narodil v rodině univerzitního bakaláře Šimona Hájka. Přesný termín jeho narození se pravděpodobně ztratil, proto se v různých pramenech uvádí rok 1525, 1526 nebo 1527. Tadeáš už od malička žil v prostředí plném knih v domě U zelených hájků, kde se u jeho otce střídaly návštěvy velice významných a učených lidí a sám jeho otec nepřehlédl žádný rukopis, který přinášel něco nového. Šimon Hájek se značně podílel na vývoji názorů a vzdělání svého syna. Od roku 1548 studoval Tadeáš Hájek na vídeňské univerzitě, kde navštěvoval jako jediný posluchač přednášky z matematiky Ondřeje Perlachia, čtení o lékařství doktora Františka Emerika. Kromě toho sám přednášel matematiku jako přípravný kurz k profesoru Perlachiovi. V roce 1549, ještě v době pobytu ve Vídni, vydal svou první minuci. Tentýž rok odešel do Prahy, kde pokračoval ve studiu na univerzitě. V roce 1550 byl povýšen na bakaláře a o rok později na mistra „in artibus“. Ve stejném roce mu zemřel otec, Tadeáš Hájek ještě krátkou dobu zůstal v Praze, ale pak odešel do Vídně a do Bologne, aby se zdokonalil v lékařské vědě. V roce 1555 odešel do Milána za matematikem Girolamem Cardanem.


Tadeáš Hájek z Hájku.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Po krátké době odešel zpět do Prahy, získal místo profesora a začal s matematickými přednáškami. Z této doby pochází spis De laudibus geometriae (O chvále geometrie). Během svého krátkého působení na univerzitě se snažil pozvednout postavení matematiky v univerzitním vzdělání. Bohužel se mu to nepovedlo a jeho přednášení skončilo nezdarem. Po roce profesorské místo opustil, oženil se a odešel jako lékař do Vídně. V Uhrách působil jako vojenský lékař ve válce proti Turkům a za to byl v roce 1571 povýšen do rytířského stavu. Pak se vrátil do Čech, ještě dvakrát se oženil, měl tři syny a dceru. V medicínské oblasti získal nejvyšší oficiální uznání – byl jmenován osobním lékařem císaře (Maxmiliána I. i Rudolfa II.) a protomedikem Království českého. Hájek vystřídal v této funkci Petra Matthioliho, který vydal latinsky psaný herbář. Hájek ho přeložil do češtiny a založil tak české botanické názvosloví. Pouze ve vydání tohoto herbáře se objevila následující podobizna Tadeáše Hájka ve věku 35 let.

Vstup na pole astronomie zahájil Hájek vydáváním kalendářů doplněných astrologickou předpovědí a základními údaji o polohách planet vzhledem k určitému stanovišti (Praze a Vídni). Své tiskoviny nazývané také minuce psal někdy v obtížných podmínkách, např. v ležení vojsk u uherského Rábu. Dbal však, aby jejich řada nebyla přerušena. Příprava minucí ho dovedla k hlubšímu studiu astronomie, v níž byl vlastně samouk. Hájkovou nejstarší astronomickou publikací je latinský spis o zatmění Slunce a Měsíce vydaný v roce 1551. Když v roce 1556 spatřil jasnou kometu, obohatil svoji zálibu v astronomii o přímé pozorování a měření. Jen těžko a pomalu se zbavoval astrologické zátěže. Ještě v roce 1580 ve spise O některých předešlých znameních nebeských a o kometě roku tohoto psal o vlivu komety z roku 1577 na války v Portugalsku, Polsku a Persii i na smrt knížat. Více se astronomií začal zabývat až v 70. letech 16. století.

V 16. století však byla aktuálnější jiná otázka, zda je model světa geocentrický nebo heliocentrický. Hájek znal už od mládí velmi dobře Koperníkův spis Commentariolus, který vlastnil jeho otec. Tento přepis daroval Tadeáš Hájek v roce 1575 Tychu Brahemu v Řezně při příležitosti korunovace Rudolfa II. římsko–německým králem. Tím si pojistil budoucí přátelství mladého astronoma. Ze záznamů Hájkových pozorování soudíme, že se díval na vesmír očima geocentrika. Uznával Koperníkovy argumenty, avšak rád by je měl podepřeny přímým pozorováním, především nalezením paralaxy. Z tohoto důvodu měla Hájkova opatrnost vůči heliocentrizmu své opodstatnění. Nikdo, ani Tycho Brahe, paralaxu hvězd tehdy neprokázal. Chyba nebyla v metodě, nýbrž v neobyčejné vzdálenosti hvězd a v hluboce podprahové citlivosti tehdejších měření.


Tycho Brahe.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Skutečně známým a vynikajícím astronomem se stal na sklonku roku 1572, kdy se v souhvězdí Kasiopeja objevila nova. Doposud silná Aristotelova představa o vesmíru nepřipouštěla vznik, zánik ani žádnou změnu za sférou Měsíce. První starostí astronomů bylo určit, jak je vlastně nová hvězda daleko. Hájek bezpečně pomocí velmi přesných měření kvadrantem a Jakubovou holí určil, že se nová hvězda nachází za drahou Měsíce. Jen asi deset astronomů v Evropě to dokázalo, mezi nimi i Tadeáš Hájek z Hájku. Nulová paralaxa, žádný zdánlivý pohyb tělesa, to vše svědčilo o příslušnosti objektu k hvězdnému vesmíru. A pokud jde o přesnost měření polohy objektu, Tycho Brahe si právě Hájkova měření cenil nejvíce a později je převzal do svého díla. Vše, co o supernově Hájek zjistil, shrnul do spisu z roku 1574 Dialexis de novae stailae. Dílo existovalo ve dvou podobách, jedné z roku 1574 a druhé z konce 80. let, kterou zařadil Brahe do svého spisu Astronomiae instauratae progymnasmata. Druhou důležitou astronomickou událostí Hájkova života byla kometa z roku 1577. Na měření její vzdálenosti použil stejnou metodu, tedy měření paralaxy. Podobně jako u novy z roku 1572 zjistil, že i kometa se nachází za drahou Měsíce.


Úvodní list z knihy Dialexis.
Zdroj: books.google.cz. Public domain.

Část svých spisů napsal Hájek česky. Patří k nim i O reformaci kalendáře dobré zdání pana doktora Thadeáše Hájka z Hájku odeslané do sněmu pánům Moravanům z roku 1584. Obsahuje Hájkův názor na kalendářní reformu z roku 1582. V době, kdy Hájek pojednání psal, platil už v Čechách nový kalendář. Z tohoto hlediska jde tedy o spis ex post. Hájek reformu schvaloval, ale velice nerad. Považoval za důležité, aby kalendář odpovídal ve své periodicitě astronomickým jevům. Uznával nutnost úpravy cyklu v přestupných letech, avšak neviděl důvod, proč by mělo být najednou vynecháno 10 kalendářních dní, když jde jen o konvenci při stanovení data. Není známo, zda se Hájkův rozbor problému vůbec dostal na jednání sněmu.

Mezi Hájkovi přátele patřila řada osobností té doby. Byl to např. astronom a matematik John Dee, lékař Johann Jessenius, císař Rudolf II., který Hájka zaměstnával jako poradce v oblasti alchimie a vědy a jako královského lékaře. Zvláštní místo mezi Hájkovými přáteli zastával Tycho Brahe, za jehož příchodem do Prahy v roce 1599 Hájek stál. Příchodu do Prahy předcházela bohatá korespondence, která trvala od roku 1576 a představuje 35 dopisů. Příjezd sjednal u císaře, celý ho zorganizoval a dokonce se finančně zaručil u formanů převážejících Braheho přístroje. Tycho Brahe pak začal uskutečňovat velkolepý Hájkův projekt vybudovat v Praze středisko moderní astronomie. Pozval do Prahy také Johannese Keplera, který tu vydal nejvýznamnější dílo Astronomia nova. Když se tyto čtyři významné osobnosti potkaly, bylo 48 let císaři, 54 let Tychovi Brahe, 29 let Keplerovi a 75 let Hájkovi.

Použité zdroje

[1] SOUMAR, J. Tadeáš Hájek z Hájku a jeho doba. Astropis, 2001, č. 1, s. 12–16. ISSN 1211–0485.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.