29. listopadu 1889 – 28. září 1953
americký astronom

Edwin Powell Hubble se narodil v americkém Marshfieldu ve státě Missouri. V mládí měl všestranné zájmy – sportoval, hrál na mandolínu a hodně četl. Jeho dědeček mu postavil první teleskop. V šestnácti letech vstoupil na Chicagskou univerzitu a studoval exaktní vědy. Více než na studium se zaměřoval na basketbal a box (dokonce získal i několik nabídek k uzavření profesionální smlouvy). Přesto jeho studijní (a také sportovní) výsledky dostačovaly, aby mu v roce 1910 Oxfordská univerzita nabídla Rhodesovo stipendium. Ani ve Velké Británii se Hubble nevěnoval pouze studiu – pomáhal například zakládat jeden z prvních baseballových týmů na území státu. Po čase navíc změnil obor studia. Místo exaktních věd se začal na popud svého otce (slíbil mu to na smrtelné posteli) věnovat právu, k němuž přidal ještě literaturu a španělštinu. V roce 1913 úspěšně dokončil studia práv a otevřel si v Luisville praxi. Netrvalo dlouho a uvědomil si, že ho víc přitahuje astronomie, a proto se zapsal znovu na Chicagskou univerzitu, tentokrát na doktorské studium astronomie. Krátkou dobu působil jako učitel španělštiny na střední škole. Studenti ho zbožňovali, studentky se do něho zamilovávaly po tuctech (okouzloval je především anglický přízvuk a chování).


Edwin Hubble.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Mezi profesionální astronomy vstoupil v roce 1914 na 17. sjezdu Americké astronomické společnosti, jejímž se stal členem. Zde se dozvěděl o objevu Vesto Malvina Sliphera, který změřil radiální rychlosti 13 mlhovin a zjistil, že tyto rychlosti jsou neobyčejně velké (na rozdíl od rychlostí hvězd). Na Yerkeské observatoři ve Wisconsinu se pustil do studia jevu, který ho později proslavil: nebuly (hvězdná mračna), jež lze snadno pozorovat i malým teleskopem. Záhy si jeho schopností všimla Mount Wilson Observatory v Severní Kalifornii. Hubble jejich nabídku pracovního místa přijal, ovšem nejdříve ho povolala armáda. Po návratu z bojišť první světové války čekal na majora Hubbla v té době největší dalekohled na světě – 60ti centimetrový refraktor. Obhájil disertační práci s názvem Fotografické zkoumání slabých mlhovin.

Na hoře Wilson Hubble prohlížel především mlhoviny, nalezl 512 tehdy neznámých mlhovin. Při podrobném zkoumání vzhledu M 31 v souhvězdí Andromedy přišel se svým prvním objevem. Zjistil, že je tvořena samými hvězdami, je tedy galaxií. Jen díky obrovské vzdálenosti se jevila jako plynný oblak. Ke stejnému závěru dospěl u M 33 a u mnoha dalších. Hubble začal problém zkoumat statisticky.

Další problém, který Hubblea zaujal, bylo určení rozlehlosti vesmíru. Hubbleovým největším profesním rivalem byl Harlow Shapley, podle jehož měření měla Galaxie obsáhnout tři sta tisíc světelných let – což bylo desetkrát víc, než kdo do tohoto okamžiku odhadoval. Shapley však přesto tvrdil, že Mléčná dráha je jediným známým vesmírem. Nedaleké mlhoviny považoval jen za oblaka hořících plynů v povzdálí. Hubble s tímto názorem nesouhlasil. V roce 1924 dokázal, že má pravdu. Postřehl v mlhovině Andromedy proměnlivou hvězdu – cefeidu. Použil Shapleyho metody měření a zjistil, že tato mlhovina je vzdálená nejméně milion světelných let – tedy že leží daleko za hranicemi Mléčné dráhy.

Objev uveřejněný roku 1923, že vesmír je mnohem větší a Mléčná dráha je jeho součástí, přinesl Hubblovi slávu takřka přes noc. Hubble se však věnoval jinému problému – a chystal další převratný objev. Astronomové si dlouho všímali, že světlo přicházející z mlhovin je červenější, než by mělo být. Nejpravděpodobnějším důvodem rudého posuvu byl pohyb mlhoviny od pozorovatele. Hubble a jeho asistent Milton Humason začali měřit vzdálenosti mezi červenajícími se mlhovinami a zjistili zajímavou věc. Čím je galaxie od naší Země vzdálenější, tím rychleji se od nás vzdaluje. Mohlo to znamenat jediné: vesmír se rozpíná. V březnu 1929 uveřejnil Hubble výsledky své práce v šestistránkovém článku pod názvem Vztah mezi vzdáleností a radiální rychlostí mimogalaktických mlhovin. Prvním nebyl, dříve se podobnou myšlenkou zabývali i teoretikové. O více než desetiletí dříve tvrdil Albert Einstein ve své teorii relativity, že se vesmír buď rozpíná, nebo smršťuje. Rozhodně však nezůstává konstantní. Jenže astronomové mu po léta oponovali, že nic podobného nikdy nepozorovali, a proto se nic takového neděje. Einstein proto svou teorii doplnil konstantou, kterou teď díky Hubblovu objevu nepotřeboval.

Jako správný astronom si Hubble uvědomoval potřebu dobrého vybavení – výkonných dalekohledů. Začal proto spolupracovat na vývoji Haleova reflektoru o průměru 5 m, který měl stát na hoře Palomar. Původní plány dokonce uvažovaly o ještě větší stavbě, jenomže přišla druhá světová válka a s ní omezení výdajů a úplně jiné starosti. Major Hubble byl povolán jako vedoucí testovacího centra Aberdeen v Marylandu, kde zdokonaloval balistické systémy amerických zbraní. Teleskop byl proto dokončen až v roce 1949. Pro Hubbla to však bylo skoro pozdě. Na rybářském výletě v roce 1949 prodělal těžký infarkt a nebylo jasné, zda bude moci trávit dlouhé noční hodiny pozorováním oblohy. Hubble to nevzdal a k práci se na pár let vrátil. Objevil daleké cefeidy a zpřesnil svůj zákon.

Edwin Hubble se nikdy nedočkal Nobelovy ceny. Najal si dokonce PR agenta, aby mu pomohl tuto cenu získat. Astronomie byla úznána jako část fyziky až po jeho smrti. 28. září 1953 utrpěl cestou z práce další záchvat, ze kterého se již neprobral. Zemřel 28. září 1953 v San Marinu a nikdo neví, kde byl phřben. Jeho pomníkem může být planetka č. 2069 nesoucí jeho jméno.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. Edwin Powel Hubble a daleký vesmír. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, leden 1989, roč. 19, č. 5, s. 335–384. ISSN 1210–1761.

[2] JÁCHIM, F. Edwin Powel Hubble (1889 – 1953) a odhalená tajemství světa galaxií. Československý časopis pro fyziku, 2013, č. 2, svazek 63, s. 137–143. ISSN 0009–0700.

[3] PROUZA, P. Edwin Powell Hubble. Astropis, 2004, speciál, s. 34–35.

[4] ZAMAROVSKÝ, P. Proč je v noci tma? Příběh paradoxu temného nebe. 2. vydání. Praha: AGA, 2011. ISBN 978–80–904582–1–5.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související vědci

Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.