Edwin Hubble

29. listopadu 1889 – 28. září 1953
americký astronom

Edwin Hubble se v mládí rozhodoval mezi sportem, právní praxí a vědou. Nakonec u něj zvítězila astronomie. A udělal dobře. Jeho objevy v dalekých oblastech vesmíru z něj udělali vědeckou celebritu. A tak není divu, že když se rozhodovalo o jméně nejslavnějšího kosmického dalekohledu, zvítězilo to jeho.

Edwin Powell Hubble se narodil v americkém Marshﬁeldu ve státě Missouri. Jako malý kluk měl spoustu zájmů, rád sportoval, hrál na mandolínu a hodně četl. Jeho dědeček mu postavil první teleskop. V šestnácti letech Edwin vstoupil na Chicagskou univerzitu a studoval exaktní vědy. Ale daleko víc ho bavil basketbal a box. Dokonce získal i několik nabídek k uzavření profesionální smlouvy. I tak jeho studijní i sportovní výsledky stačily, aby mu v roce 1910 Oxfordská univerzita nabídla Rhodesovo stipendium.

Edwin Hubble.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Cesta k astronomii

V rámci tohoto stipendia se dostal do Anglie. Ale ani tady se Hubble nevěnoval jen studiu. Pomáhal například založit jeden z prvních baseballových týmů v Anglii. Po čase navíc změnil obor studia. Na smrtelné posteli svého táty mu slíbil, že se bude věnovat studiu práva, k němuž přidal ještě literaturu a španělštinu.

V roce 1913 úspěšně dokončil studium práv a otevřel si v Luisville praxi. Netrvalo dlouho a uvědomil si, že ho víc přitahuje astronomie, a proto se zapsal znovu na Chicagskou univerzitu, tentokrát na doktorské studium astronomie. Krátkou dobu působil jako učitel španělštiny na střední škole. Studenti ho zbožňovali, studentky se do něho zamilovávaly po tuctech, protože je okouzloval hlavně jeho anglický přízvuk a chování.

Profesionální astronom

Mezi profesionální astronomy vstoupil Edwin Hubble v roce 1914 na 17. sjezdu Americké astronomické společnosti, jejímž se stal členem. Zde se dozvěděl o objevu Vesto Malvina Sliphera, který změřil radiální rychlosti 13 mlhovin a zjistil, že tyto rychlosti jsou neobyčejně velké (na rozdíl od rychlostí hvězd).

Na Yerkeské observatoři ve Wisconsinu se pustil do studia jevu, který ho později proslavil: nebuly (hvězdná mračna), která lze snadno pozorovat i malým teleskopem. Brzy si jeho schopností všimlo vedení Mount Wilson Observatory v Severní Kalifornii a nabídli Hubbleovi místo. Ten ho přijal, ale nejdřív musel k armádě. Po návratu z bojišť první světové války čekal na majora Hubbla v té době největší dalekohled na světě – 60ti centimetrový refraktor. Obhájil disertační práci s názvem Fotograﬁcké zkoumání slabých mlhovin.

Dalekohled na observatoři Mount Wilson.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Andrew Dunn. Under the Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic license.

Na observatoři Mount Wilson Hubble prohlížel především mlhoviny a našel do té doby 512 neznámých. Při podrobném zkoumání vzhledu M 31 v souhvězdí Andromedy přišel se svým prvním objevem. Zjistil, že je tvořena samými hvězdami, a je tedy galaxií. Jen díky obrovské vzdálenosti se jevila jako plynný oblak. Ke stejnému závěru dospěl u M 33 a u mnoha dalších. Hubble začal problém zkoumat statisticky.

Měření vesmíru

Další problém, který Hubblea zaujal, bylo určení rozlehlosti vesmíru. Hubbleovým největším profesním rivalem byl Harlow Shapley, podle jehož měření měla Galaxie rozměry kolem tři sta tisíc světelných let. To bylo ale desetkrát víc než jakýkoliv odhad. Shapley však přesto tvrdil, že Mléčná dráha je jediným známým vesmírem. Nedaleké mlhoviny považoval jen za oblaka hořících plynů v povzdálí. Hubble s tímto názorem nesouhlasil.

V roce 1924 Hubble dokázal, že má pravdu. Postřehl v mlhovině Andromedy proměnlivou hvězdu – cefeidu. Použil Shapleyho metody měření a zjistil, že tato mlhovina je vzdálená nejméně milion světelných let – tedy že leží daleko za hranicemi Mléčné dráhy.

Objev rozpínání vesmíru

Tento objev z něho udělal vědeckou celebritu téměř přes noc. Hubblea ale pomalu zajímal jiný problém – a chystal další převratný objev. Astronomové si dlouho všímali, že světlo přicházející z mlhovin je červenější, než by mělo být. Nejpravděpodobnějším důvodem rudého posuvu byl pohyb mlhoviny od pozorovatele.

Hubble a jeho asistent Milton Humason začali měřit vzdálenosti mezi červenajícími se mlhovinami a zjistili zajímavou věc. Čím je galaxie od naší Země vzdálenější, tím rychleji se od nás vzdaluje. Mohlo to znamenat jediné: vesmír se rozpíná. V březnu 1929 uveřejnil Hubble výsledky své práce v šestistránkovém článku pod názvem Vztah mezi vzdáleností a radiální rychlostí mimogalaktických mlhovin.

Prvním nebyl, před ním se podobnou myšlenkou zabýval třeba Albert Einstein ve své teorii relativity. Vyšlo mu, že se vesmír buď rozpíná, nebo smršťuje. Rozhodně však nezůstává konstantní. Jenže astronomové mu po léta oponovali, že nic podobného nikdy nepozorovali, a proto se nic takového neděje. Einstein proto svou teorii doplnil konstantou, kterou teď díky Hubblovu objevu nepotřeboval.

Observatoř Mount Palomar

Jako správný astronom si Hubble uvědomoval potřebu dobrého vybavení – výkonných dalekohledů. Začal proto spolupracovat na vývoji Haleova reﬂektoru o průměru 5 m, který měl stát na hoře Palomar. Původní plány dokonce uvažovaly o ještě větší stavbě, jenomže přišla druhá světová válka a s ní omezení výdajů a úplně jiné starosti.

Major Hubble byl povolán jako vedoucí testovacího centra Aberdeen v Marylandu, aby zdokonaloval balistické systémy amerických zbraní. Teleskop byl proto dokončen až v roce 1949. Pro Hubbla to však bylo skoro pozdě. Na rybářském výletě v roce 1949 prodělal těžký infarkt a nebylo jasné, zda bude moci trávit dlouhé noční hodiny pozorováním oblohy. Hubble to nevzdal a k práci se na pár let vrátil. Objevil daleké cefeidy a zpřesnil svůj zákon.

Edwin Hubble se nikdy nedočkal Nobelovy ceny. Najal si dokonce PR agenta, aby mu pomohl tuto cenu získat. Astronomie byla úznána jako část fyziky až po jeho smrti. 28. září 1953 utrpěl cestou z práce další záchvat, ze kterého se již neprobral. Zemřel 28. září 1953 v San Marinu a nikdo neví, kde byl pohřben. Jeho pomníkem může být planetka č. 2069 nesoucí jeho jméno.

Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. Edwin Powel Hubble a daleký vesmír. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, leden 1989, roč. 19, č. 5, s. 335–384. ISSN 1210–1761.

[2] JÁCHIM, F. Edwin Powel Hubble (1889 – 1953) a odhalená tajemství světa galaxií. Československý časopis pro fyziku, 2013, č. 2, svazek 63, s. 137–143. ISSN 0009–0700.

[3] PROUZA, P. Edwin Powell Hubble. Astropis, 2004, speciál, s. 34–35.

[4] ZAMAROVSKÝ, P. Proč je v noci tma? Příběh paradoxu temného nebe. 2. vydání. Praha: AGA, 2011. ISBN 978–80–904582–1–5.