8. března 1907 - 5. července 1985
česká fyzička

Adéla Němejcová se narodila ve Slezské Ostravě 8. března 1907 v rodině důlního inženýra. Adélina matka měla typické vzdělání ženy té doby – znala několik jazyků a ráda hrála na klavír. Pro svou dceru si představovala budoucnost spojenou s hudbou. Strýc, akademický malíř Augustin Němejc, ji vedl k malířství. Na své dětství paní profesorka vzpomínala: „Byla jsem tělesně velmi slabé a často nemocné dítě. Škola pro mě začala vlastně až v tercii gymnázia, do té doby měla mé vzdělání na starosti matka. Každý rok jsem ovšem skládala zkoušky, jestli umím vše, co předepisovaly osnovy. Už tehdy mě nejvíce bavila matematika, její logická výstavba, počítání příkladů. Čím byl úkol obtížnější, tím větší radost mi udělalo, když jsem na něj stačila úplně sama.“


Adéla Kochanovská-Němejcová.
Zdroj: www.xray.cz.

Po maturitní zkoušce na reformním gymnáziu v Plzni, kam se rodina Němejcova přestěhovala, se rozhodla odejít do Prahy studovat matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Během studia ji nejvíc ovlivnil Václav Dolejšek a jeho přednášky z rentgenografie, nového oboru, který si teprve získával důvěru inženýrů a techniků. Pod jeho vedením Adéla obhájila disertační práci zaměřenou na studium záření.

Po ukončení studia v době hospodářské krize (začátek 30. let) marně hledala pracovní místo. Ráda proto přijala nabídku profesora Trkala a s jeho přímluvou nastoupila jako koncipientka v patentní kanceláři. Zde pracovala asi rok, pak přešla do výpočetního oddělení Všeobecného penzijního ústavu. Její pracovní doba končila ve dvě hodiny odpoledne, proto měla dost času na své koníčky, především na fyzikální experimenty v univerzitním Spektroskopickém ústavu u Václava Dolejška. Ve třicátých letech začal Václav Dolejšek spolupracovat s Elektrotechnickou továrnou Škodových závodů v Plzni–Doudlevcích. Spektroskopický ústav poskytl přístroje a Škodovka přislíbila uhradit mzdy a náklady na provoz. Nově zřízená výzkumná laboratoř v době krize umožnila řadě fyziků pracovat ve výzkumu. Koncem roku 1935 nastoupila do Dolejškova týmu i Adéla Němejcová. Začínala v laboratoři od pomocných prací a v roce 1944 po zatčení Václava Dolejška gestapem se stala vedoucí rentgenologického oddělení Fyzikálního výzkumného ústavu Škodových závodů. Oddělení vedla až do roku 1968. Škodovácká výzkumná laboratoř pracovala i v době druhé světové války, kdy byly vysoké školy zavřené.


Václav Dolejšek (sedící druhý zprava) a jeho pracovní skupina, Adéla Němejcová je na snímku jako jediná žena.
Zdroj: www.xray.cz.

V roce 1943 Adéla publikovala první česky psanou souhrnnou publikaci v oboru Zkoušení jemné struktury materiálu röntgenovými paprsky. Po druhé světové válce se monografie Adély Němejcové stala základem pro další využití rentgenové analýzy v průmyslu. Vznikaly nové laboratoře a aplikovaná rentgenová spektroskopie se začala přednášet na vysokých školách. Velkou zásluhu na rozvoji oboru měla i Adéla Němejcová, která kromě toho, že pracovala v laboratoři, tak i přednášela na Přírodovědecké fakultě a na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT a na Vysoké škole technické v Bratislavě. Pro potřeby výuky napsala skripta Radiokrystalografie, která byla první učebnicí pro nově se rodící obor. V letech 1968 až 1973 vedla katedru inženýrství pevných látek Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské. V dubnu 1954 založila tzv. Rozhovory o aktuálních otázkách ve strukturní rengenografii, kterých se účastnili nejen univerzitní vědci, ale i výzkumníci z různých podniků. Díky svým úspěchům se v roce 1968 stala jednou ze tří prvních členek korespondentek Československé akademie věd a ve stejném roce byla jmenována první českou ženou profesorkou inženýrství.

Adéla Němejcová se vdala a měla syna. O vztahu rodiny a fyziky řekla: „Zatímco muži se v zaměstnání od rodinných starostí zcela odpoutají, ženu rodina neustále svazuje a odvádí její pozornost. Sama jsem měla výhodu, že mi syn vyrůstal v době, kdy se o něho mohla přes den starat dětská sestra a domácnost nám vedla hospodyně. Stálo to samozejmě velkou část mého i manželova tehdejšího platu. Jedině tak jsem se mohla plně věnovat vědecké práci bez starostí, co nakoupit a co s dítětem, když onemocní.“ Adéla Kochanovská-Němejcová zemřela v Praze 5. července 1985.

V roce 1938 napsala Adéla Kochanovská-Němejcová do týdeníku Brázda v úvodu k článku o rentgenových paprscích slova, která platí i po osmdesáti letech a mají stejný význam: „Naše kulturní snažení se stále příliš obrací jen k těm duchovním hodnotám, v nichž nejdůležitějším výrazovým prostředkem je řeč. Snad souvisí s naším dlouhým bojem o svobodný vývoj českého jazyka, že máme mnohem větší zájem o krásnou literaturu a divadlo než o přírodní vědu ... K uvědomění tohoto rozdílného a nespravedlivého chápání a k jeho odstranění je třeba čtenáře srozumitelně informovat, jaké myšlenkové a hmotné bohatství je skryto v pokroku přírodních věd a jak je pro vývoj našeho státu důležité, aby měl dost prostředků na jejich úspěšné pěstování.“

Použité zdroje

[1] KRAUS, I. Příběhy učených žen: životní osudy žen, které významně ovlivnily vývoj exaktních věd, především fyziky, matematiky a chemie. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2005, 166 s. ISBN 80-719-6308-9.

[2] KRAUS, I. Sto let od narození profesorky Adély Kochanovské. Československý časopis pro fyziku, 2007, č. 2, svazek 57, s. 112–114. ISSN 0009–0700.

[3] KRAUS, I. Vzpomínka na zakladatelku československé rentgenografie Adélu Kochanovskou-Němejcovou. Československý časopis pro fyziku, 2012, č. 4, svazek 62, s. 256–258. ISSN 0009–0700.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související vědci

Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.