17. září 1826 – 20. července 1866
německý matematik

Georg Friedrich Bernhard Riemann se narodil v Breselenzu v rodině pastora. První vzdělání získal od svého otce. Bohatý rodinný život (Riemann měl pět sourozenců) a hezké prostředí domova tvořily jeho citové zázemí a láska k rodině ho provázela po celý život. V roce 1840 odešel z domova k babičce do Hannoveru, kde navštěvoval dva roky gymnázium; po babiččině smrti studoval dále v Lüneburgu. Už jako student střední školy četl práce Leonharda Eulera, Josepha Lagrangea a Adriena Legendra. Právě od posledně jmenovaného mu ředitel školy půjčil osmisetsránkovou Teorii čísel. Když se ho po šesti dnech zeptal, kam až se dostal, odpověděl Riemann: „Je to opravdu báječná kniha, zvládl jsem ji". Cesty ze školy pěšky domů, kterých se nechtěl vzdát, ho dost unavovaly a byly doprovázeny prvními zdravotními obtížemi. Na otcovo přání odešel studovat do Göttingen filozofii a teologii, zapsal si i přednášky z matematiky Karla Gausse. Po roce přešel do Berlína k Peteru Dirichletovi a Carlu Jocibimu, ale studia dokončil opět v Göttingen, kde po dokončení studia zůstal.


Bernhard Riemann.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1855 zemřel Riemannův otec a jeho sestra Klára a starost o rodinu převzal jeho starší bratr Wilhelm, poštovní úředník v Brémách, jehož plat byl královský ve srovnání s platem matematika. Riemann v té době pracoval bez rodinného zázemí s vypětím všech svých sil a jeho zdravotní stav se horšil. Odjel na dovolenou ke svému příteli do Harzu, kam za ním přijel i jeho kolega a jeden z nejlepších přátel Richard Dedekind. Po návratu do Göttingen byl v roce 1857 jmenován mimořádným profesorem. V té době mu zemřel bratr a krátce po něm sestra Marie — sestry Ida a Helena se přestěhovaly z Brém do Göttingen. V jejich přítomnosti se Riemann zotavoval a postupně získával novou chuť k práci.

Riemannovo jméno je spojeno s výkladem tzv. Riemannova integrálu. Daleko víc je spojeno s jinou částí matematiky. Riemann ve své habilitační práci O hypotézách, které leží v základech geometrie navázal na neukleidovskou geometrii Gausse, Nikolaje Lobačevského a Jánose Bolyaie. Své myšlenky vyložil v konkurzní přednášce, kterou pronesl v roce 1854 v sále göttingenské univerzity, aby získal místo soukromého docenta. Až dosud se neeuklidovská geometrie zabývala jen zakřivenou dvourozměrnou plochou. Riemann ukázal, že stejným způsobem lze studovat zakřivené prostory o jakémkoli počtu rozměrů. Může to být trojrozměrný prostor, jako je náš vesmír, ale může to být i prostor, který má čtyři, pět, šest nebo ještě víc rozměrů. Riemannova teorie byla nesmírně široká a komplexní. Všechny dosavadní geometrie, Euklidova i Gaussova, Lobačevského a Bolyaie, byly jen dílčími případy Riemannovy geometrie. V jeho teorii mohl být prostor nejrůznějším způsobem zkroucený a zdeformovaný, mohl mít různou křivost v různých bodech, mohl být souvislý i děrovaný, mohl mít libovolný počet rozměrů. Říká se, že když stárnoucí Gauss přednášku svého bývalého žáka vyslechl, jen mlčky vstal a beze slova vyšel ze sálu. K tomu, co Bernhard Riemann dokázal, nebylo už co dodat.

V roce 1862 se oženil s Elisou Kochovou, přítelkyní svých sester. Asi měsíc po svatbě onemocněl zánětem pohrudnice, který vyvolal onemocnění plic. Na doporučení lékařů odjel do Itálie, kde se mu velmi líbilo — tamní pobyt do jara příštího roku byl snad vůbec nejhezčím obdobím jeho života. Snažil se ještě stihnout poslední práci na velké fyzikální teorii, která měla poskytnout sjednocený popis elektromagnetismu, světla a gravitace. Právě tuto teorii považoval za hlavní úkol svého života. Při návratu zpět se silně nachladil a do Göttingen přijel ve velmi špatném stavu. Brzy se musel opět vrátit do Itálie. V prosinci roku 1863 se Riemannovým narodila v Pise dcera Ida. O rok později onemocněl Riemann žloutenkou a téhož roku zemřela jeho sestra.

Stále toužil po návratu k tvůrčí práci a stýskalo se mu po Göttingen, byl ale příliš slabý. Nabízené místo profesora v Pise nepřijal, hlavně ze zdravotních důvodů. Na radu lékařů zůstal v Itálii přes další zimu. V létě 1865 se jeho stav ještě zhoršil, přesto však se v říjnu vrátil do Göttingen. Zákeřná choroba stále více oslabovala jeho tělo, a tak se v červnu 1866 vydal potřetí do Itálie. Válkou zničené tratě velmi komplikovaly cestu — Riemann přijel k Lago Maggiore zcela vyčerpán. Tam tiše zesnul 20. června 1866 v Selasce.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] VESELÝ, J. – NETUKA, I. Bernhard Riemann (Ke stopadesátému výročí narození). Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 21/1976, č. 3, s. 143–149. CS–ISSN 0032–2423.

[2] ZAMAROVSKÝ, P. Proč je v noci tma? Příběh paradoxu temného nebe. 2. vydání. Praha: AGA, 2011. ISBN 978–80–904582–1–5.

[3] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, čtvrtý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

[4] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.