14. března 1835 – 5. července 1910
italský astronom

Giovanni Schiaparelli se narodil v Saviglianu, tady studoval na gymnáziu a lyceu a na podzim 1850 nastoupil na univerzitu v Turíně studovat inženýrství a architekturu. Již v této době se Schiaparelli začal zajímat o astronomii, a tak není divu, že po skončení studia se architektuře nevěnoval. Proti vůli svých rodičů se rozhodl věnovat této méně vývosné vědě. Díky stipendiu mohl další dva roky studovat v Berlíně a pozorovat na pulkovské hvězdárně jako asistent. Po politickém převratu v jeho vlasti byl povolán na místo asistenta na milánské hvězdárně. V roce 1861 objevil 69. planetku, kterou pojmenoval Hesperia. Na základě tohoto objevu byl jmenován ředitelem milánské hvězdárny. Toto místo zastával dalších 48 let.


Giovanni Schiaparelli.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Roku 1867 sledoval Schiaparelli periodickou kometu Swift–Tuttle a povšiml si nápadné shody mezi její drahou a drahou meteorického roje Perseid. Vytušil možnou souvislost a začal se tomuto problému věnovat. Pozoroval sporadické meteory, zakresloval jejich zdánlivé dráhy oblohou a když měl dost napozorovaných dat zjistil, že velmi mnoho meteoroidů přicházelo ze směru pohybu Země a často se objevovala období, kdy Země procházela velmi hustým proudem těchto těles. Podařilo se mu zjistit rychlost sporadických meteoroidů (42 km/h – parabolická rychlost tělesa v gravitačním poli Slunce ve vzdálenosti Země), obhájit myšlenku, že kometa letí v dráze roje, a hlavně potvrdit, že meteoroidy patří ke sluneční soustavě.

Schiaparelli je známý svým pozorováním Marsu, Merkuru a Venuše. Na povrchu Marsu objevil jakési čáry spojující rovnější plochy. Prohlásil je za canali (italsky mořské úžiny), a přiklonil se k domněnce, že jsou umělého původu. Po patnácti letech pozorování Marsu dospěl Schiaparelli k těmto závěrům: podnebí planety se podobá podnebí Země za jasného dne na vysokých horách, póly jsou pokryty sněhem a ledem, červenožluté části povrchu jsou pevniny, modrozelené části jsou vodní plochy, kanály jsou průplavy vroubené po obou stranách bujnou vegetací, změny vzhledu závisí na ročních dobách Marsu. Ze skvrn na povrchu Merkuru stanovil dobu jeho rotace 88 dní (skutečná perioda je 59 dní) a soudil, že je shodná s dobou oběhu kolem Slunce. Po třinácti letech pozorování Venuše i ve dne zjistil, že doba její rotace je 6 až 9 měsíců, s velkou pravděpodobností 225 dní a je stejná s dobou oběhu kolem Slunce (tento údaj se téměř shodu s dnešní hodnotou).

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. G. V. Schiaparelli, objevitel souvislosti komet a meteorických rojů. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, prosinec 2000, roč. 10, č. 4, s. 252–253. ISSN 1210–1761.

[2] SVOBODA, J. Giovanni Schiaparelli. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1911, roč. 40, s. 398–405.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.