9. dubna 1770 – 10. prosince 1831
německý fyzik

Thomas Johann Seebeck se narodil v Revalu (dnešní součást hlavního města Estonska Tallinu) v bohaté obchodnické rodině. Jeho otec pocházel z Německa, proto mu dopřál vzdělání na univerzitách v Berlíně a v Göttingen, kde roku 1802 získal lékařský diplom. Ale už jako student se zajímal o přírodní vědy, kterým později dal přednost před výnosnější lékařskou praxí a celý život se věnoval bádání v oblasti chemie a fyziky. Po ukončení studia pobýval v Jeně, Bayreuthu a Norimberku, kde se seznámil s Johannem Wolfgangem Goethem. Společně pracovali na antinewtonovské teorii barev a účinků barevného světla. Dále sám pracoval na výzkumu tepelných a chemických účinků různých barev slunečního světla. Popsal působení světla na chlorid stříbrný, jako první v roce 1808 vyrobil amalgám draslíku, o dva roky později zjistil citlivost vlhkého oxidu stříbrného na barvy (tento objev se stal základem barevné fotografie), objevil polovodičové vlastnosti síranu olovnatého, zkonstruoval polariskop a v roce 1818 objevil optickou aktivitu cukerného roztoku, zkonstruoval tzv. Seebeckovu sirénu tvořenou rotujícími kotouči s pravidelně rozloženými otvory jako zdroji akustického signálu.


Thomas Seebeck.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1820 se Seebeck vrádil do Berlína, kde působil dalších třináct let na Královské pruské akademii věd. Zabýval se především elektrickou magnetizací železa a oceli, pozoroval magnetické vlastnosti niklu a kobaltu. Na základě rozsáhlých experimentů s magnetizovatelností různých materiálů zaznamenal jako první anomální chování magnetizovaného, do červena rozžhaveného železa (později jev označený jako magnetická hystereze). Pravděpodobně jako první zobrazil magnetické pole pomocí železných pilin, ale tento objev zůstal bez povšimnutí.

Seebeckovo jméno je spojeno s objevem termoelektrického jevu z roku 1821. Když zkoumal vliv tepla na galvanické uspořádání a ověřoval hypotézu možnosti vytvářet teplem magnetismus, spojil do oblouku tvarovaný drát z bismutu s podobně tvarovaným drátem z mědi a vytvořil smyčku. Náhodně zjistil, že když podrží jeden ze spojů bismut–měď v teplé ruce, magnetka umístěná uvnitř smyčky se pohne. Pokus dál opakoval a citlivým zahříváním v místě spojů různých vodičů vznikalo konstantní napětí, proudil termický proud. Zprvu se mylně domníval, že jde o efekt způsobený magnetickým polarizováním dvou kovů teplotním spádem, proto jev nazval termomagnetismus. Pokusy dlouho opakoval s různými páry kovů až nakonec sestavil tabulku s 28 materiály, která začíná bismutem a končí tellurem. Výsledky své práce uveřejnil v roce 1823 pod názvem Magnetická polarizace kovů a rud rozdílem teplot. Nezávisle na Seebeckovi se stejným jevem zabýval i James Cumming, který první popis svého objevu uveřejnil v Annales of Philosophy v roce 1822, ale podrobný popis až v roce 1825.

Thomas Johann Seebeck zemřel v Berlíně.

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. Robert Wilhelm Bunsen (1811 – 1899). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, červen 2011, roč. 20, č. 10, s. 603, 637. ISSN 1210–1761. 

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.