27. června 1836 – 21. února 1903
český matematik a fyzik

František Josef Studnička se narodil 27. června 1836 v Janově u Soběslavi jako syn učitele Františka Xavera Studničky. Měl pět sourozenců, jednoho bratra a čtyři sestry. Od roku 1849 studoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Už v této době se u něj objevila láska k matematice a přírodním vědám. Pokračoval na univerzitě ve Vídni studiem matematiky a fyziky s ministerským stipendiem. Kromě toho se zabýval fyzikálním zeměpisem a v roce 1860 byl zvolen za člena geografické Společnosti ve Vídni. V roce 1861 se stal doktorem filozofie a aprobovaným učitelem. Dva roky učil na gymnáziu v Českých Budějovicích, další dva roky byl jako placený docent vyšší matematiky a analytické mechaniky na Českém stavovském polytechnickém ústavu v Praze. V listopadu 1864 začal přednášet v češtině ve 3. ročníku. Dne 7. srpna 1865 se v chrámu Páně u sv. Tomáše na Malé Straně v Praze oženil s Josefínou Pospíšilovou. Později se jim narodil syn František Karel a dcery Bohumila, Růžena a Ludmila. Po smrti profesora Gustava Skřivana se v roce 1866 stal řádným profesorem na této škole. 28. července 1871 byl jmenován řádným profesorem na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde působil až do své smrti. Ve stejném roce se stal řádným členem královské české Společnosti nauk. 23. ledna 1870 se stal zakládajícím členem Jednoty českých mathematiků v Praze.


František Josef Studnička.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Jan Vilímek. Public domain.

V roce 1882 byla Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena na českou a německou část. František Josef Studnička přešel na Filozofickou fakultu v její české části. Ve školním roce 1888 – 1889 byl rektorem české univerzity. U příležitosti uvedení do úřadu pronesl řeč později vydanou pod názvem O mathematickém učení na univerzitě Pražské od jejího založení až do počátku našeho století a o vlasteneckém tu působení professora Stanislava Vydry.

Jeho hlavním úkolem v roli českého profesora bylo vytvoření kvalitních, česky psaných učebnic, např. z roku 1865 Základové sférické trigonometrie, z roku 1866 Vyšší mathematika v úkolách a vlastním nákladem začal vydávat třídílnou učebnici s názvem Základové vyšší mathematiky. Nejprve vyšel třetí díl O počtu differenciálním z roku 1869. Druhé vydání této učebnice bylo značně pozměněno. Studnička jej doplnil ve velké míře novou teorií determinantů, která se do té doby v žádné jiné ani cizojazyčné učebnici v takové míře neobjevila. V roce 1871 vyšel i díl druhý O počtu integrálním. Kromě toho vydal hojně používané a několikrát vydávané Kapesní logaritmické tabulky, které poprvé vyšly v roce 1869. Ve své době byla důležitá kniha z roku 1869 O determinantech, která obsahovala řadu původních doplňků k teorii determinantů. V letech 1881 až 1883 vydal Všeobecný zeměpis čili astronomická, mathematická a fysikální geografie. Kniha vyšla ve třech svazcích s názvy Zeměpis astronomický (1881), Zeměpis měřický čili mathematický (1882) a Zeměpis přírodnický čili fysikální (1883).


Úvodní list z knihy Všeobecný zeměpis.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Zajímavé jsou jeho názory na tehdejší školství a studenty. „Představujeť mathematické badání vůbec vědeckou činnost nejpohodlnější, znesnadněnou jenom tím, že vyžaduje naprosto spojitého postupu od nižšího k vyššímu. Kde se hned od počátku nepřihlíží k této spojitosti, tam nedocílí se úspěchů přiměřených, což pak omlouvá se nedostatkem mathematických vloh u žáka, až tím vlastně vytčen nedostatek zdravého rozumu. Závisíť výborná chápavost mathematická především na výborné průpravě elementární, jakož vynikající úspěchy mathematické podmíněny jsou v první řadě příslušnou pilností.“ Jinde píše: “Otázka, zdali k matematickému studiu vůbec a ku pochopení mathematických důkazů zvláště hodí se jen hlava specificky nadaná, nebo zdali každý žák při náležité pilnosti může mathematickým požadavkům školním vyhověti, otázka tato bývá často předmětem úvah soukromých, když studující přinese domů známku nedostatečnou; při tom vyskytuje se zhusta dvojí omluva čili vlastně stížnost, buď že professor nevykládal dosti jasně anebo že mathematika sama jest nejtěžší předmět, a jen málo kdy se pronese důvod jedině pravý, že nebyl žák dosti pozorným a pilným…“

F. J. Studnička se zasloužil o vydávání Časopisu pro pěstování mathematiky a fysiky, který začal vycházet v den oslavy památky založení Spolku pro volné přednášky z mathematiky a fysiky. Redaktorem časopisu se stal F. J. Studnička a v této funkci zůstal deset let. Do časopisu přispěl velkou řadou článků. Zanechal téměř 400 prací, které se zabývaly problémy matematiky, meteorologie, astronomie, zeměpisu, ale i historie a hudby. Řada jeho prací obsahuje původní vědecké výsledky. Napsal však i mnoho populárně-vědeckých článků a knih nebo učebnic pro studenty. F. J. Studnička byl velkým znalcem lidových pranostik a ty ho pravděpodobně přivedly k hlubšímu studiu počasí a jeho předpovídání. V roce 1873 převzal řízení dešťoměrného výzkumu Čech. Přestože přispěl k pokroku meteorologických měření a předpovědí, přesto se k předpovědi počasí stavil skepticky: „Mluviti o povětrnosti zakazuje dobrý tón společenský, a to z dvojí příčiny: Není to prý duchaplné, jelikož o věci tak všední dovede každý hovořiti, a jest prý to zbytečné, jelikož o budoucím průběhu povětrnosti sotva lze co podstatného říci.“


František Josef Studnička se svými oceněními.
Zdroj: PÁNEK, A. Dr. František Josef Studnička. Nástin jeho života i činnosti. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 1904, roč. 33, s. 369-480.

Za svou práci byl odměněn Nejvyšším uznáním Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I., císařským ruským řádem Stanislava II. třídy, císařským rakouským řádem železné koruny II. třídy a získal hodnost dvorního rady. V druhé polovině 90. let 19. století František Studnička omezil svou pedagogickou činnost, zřejmě kvůli zdravotnímu stavu. František Josef Studnička zemřel na zánět plic 21. února 1903. Následující den přinesly Národní listy nekrolog, který začínal slovy: „Velikost jména, jež dnes klademe v osudné zarámování, sama jest zvěstí o nenahraditelné ztrátě a nezacelitelné ráně, která úmrtím dvor. rady prof. dra. Studničky postihla vědu, a to nejen českou. Je to jméno světové proslulosti a nesmrtelných zásluh o vyšší mathematiku, jméno učence, jehož vědecké úspěchy, zanešené všemi vzdělanými národy mezi nové vědění lidské, obohacující poznatky mathematické, jsou ke cti zároveň českému národu, k jehož největším synům všech dob zesnulý náleží. Veliký to duch opustil včera svou tělesnou schránku, aby se navždy odebral do oněch sfér, do nichž za pozemského života zalétal, o jejichž hudbě tak jímavě vypravuje se zvláště v populárních spisech zesnulého vědce českého...“ [4] Pohřeb se uskutečnil o dva dny později a zúčastnili se ho nejvýznamnější zástupci akademické obce. Po obřadu vezl rakev zlatý pohřební vůz ze Spálené ulice přes Národní třídu na Václavské náměstí a byl doprovázený dlouhým smutečním průvodem. U Muzea byla rakev znovu vykropena a odvezena na Olšanské hřbitovy.


Zdroj: PÁNEK, A. Dr. František Josef Studnička. Nástin jeho života i činnosti. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 1904, roč. 33, s. 369-480.

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. Astronomie v díle Františka Josefa Studničky. Matematika a fyzika ve škole, květen 1989, roč. 19, č. 9, s. 616–620. ISSN 1210–1761.

[2] JÁCHIM, F. Zásluhy Františka Josefa Studničky o rozvoj meteorologie v Čechách. Matematika a fyzika ve škole, březen 1989, roč. 19, č. 7, s. 483–484. ISSN 1210–1761.

[3] PÁNEK, A. Dr. František Josef Studnička. Nástin jeho života i činnosti. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky. 1904, roč. 33, s. 369-480. 

[4]  VLACH, M. – KEMENNY, V. – ŠIMÁNKOVÁ, I. – VEVERKA, L. Cesty nesmrtelných. Putování po osudech a hrobech slavných českých matematiků, fyziků a astronomů. Edice popularizace MarfyzPress, 2016. ISBN 978-80-7378-312-9.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.