český technik a velkopodnikatel
Emil Škoda pocházel z rodiny Františka Škody. Společně se svým bratrem Josefem vystudovali lékařství a stali se uznávanými lékaři ve Vídni. Josef Škoda léčil i samotnou císařovnu Alžbětu a dceru ruského cara Alexandra II. Oba bratři působili ve veřejných funkcích a získali značné jmění. Josef zůstal svobodný a František se dvakrát oženil. Po smrti své první ženy si vzal dceru majitele velkého mlýna Janu Rzihovou a 18. listopadu 1839 se jim v Plzni narodil první syn Emil. V roce 1854 zemřela Emilovi jeho matka a rodina se odstěhovala do Chebu. Už od dětství měl jiné zájmy než otec a strýc. V Chebu Emil dokončil studium na reálce. Ač nerad, přesto dovolil František Škoda porušit rodinnou tradici a umožnil synovi studium na technice v Praze a v Karlsruhe. V roce 1859 odešel jako jednoroční dobrovolník rakouské armády do války Sardinie a Francie proti Rakousku-Uhersku v Itálii. Odtud se vrátil s chronickým onemocněním žaludku, které jej trápilo po celý život. Po absolvování techniky zůstal na zkušené v Německu, a to ve strojírenských závodech v Saské Kamenici a později v Brémách, kde jej v roce 1866 zastihl začátek prusko–rakouské války. Jako příslušník nepřátelského státu musel během 48 hodin opustit Německo. Vrátil se domů, jak si to již dávno přál otec. Ještě za jeho nepřítomnosti mu sjednal místo vrchního inženýra v nově vybudované strojírně hraběte Valdštejna v Plzni. Sedmadvacetiletý inženýr se stal ředitelem.
Emil Škoda.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Emil Škoda se zasloužil o rozvoj Valdštejnových strojíren, získal zakázky pro Severní dráhu, na zařízení budějovické plynárny, adaptaci plzeňského pivovaru aj. Škoda doporučil doplnit strojní zařízení, zvýšit počet dělníků a zřídit pro strojírnu samostatné úvěrové konto. V tu chvíli si hrabě uvědomil, že je mu továrna jen na obtíž a rozhodl se ji prodat. Emil Škoda se dlouho nerozmýšlel a 12. června 1869 celou strojírnu od hraběte Valdštejna koupil. Peníze získal z rodinného jmění.
Emil Škoda nejprve začal s budováním slévárny (1872), rozsáhlé kovárny, strojírny, ocelárny a zbrojovky. Z malé továrničky s několika desítkami zaměstnanců postupně vybudoval továrnu, která zaměstnávala kolem čtyř tisíc lidí. Dělníkům nechával donášet na pracoviště jídlo z hostince, aby neztráceli čas. Nebyl–li spokojen s něčí prací, přetáhl jej i holí. Škodovy závody dodávaly vybavení do cukrovarů a pivovarů, hornické a hutnické výrobky a později i zbraně. Značka ES (Emil Skoda) nebo SW (Skoda Werke) byla ve světě doporučením jakosti a spolehlivosti. Aby měl Škoda do své továrny co nejblíže, najal si pokoj s výhledem přímo na ni v domě zámožného povozníka a právovárečníka Hahnenkamma, jehož vozový park s 200 koni soutěžil se stále se rozšiřující železnicí. Seznámil se s jeho dcerou Hermínou a sňatkem získal stotisícové věno, které pomohlo překonat důsledky rakouského hospodářského krachu. Paní Hermína Škodová, rezolutní dáma, patřící k plzeňské německé společnosti, přenechávala výchovu dětí německým vychovatelkám. Škodův volný čas se dělil mezi hony se svým myslivcem a psem Čertem (oba měli výsadní postavení) a překládání prací francouzského historika Taina do němčiny.
Po padesátce se u inženýra Škody začaly projevovat důsledky duševního a tělesného vypětí. Vyčerpávaly ho boje o prosazení svých ocelových hlavní polních děl s bronzem, který nechtělo opustit konzervativní velení rakouské armády, což způsobilo velké potíže při získávání vojenských zakázek. Neprospívaly mu ani spory se spolupracovníky a rozhazovačnými příbuznými. Potíže a bolesti se zvětšovaly a lékaři doporučovali pro uklidnění cestování, zejména na jih a k moři. Nabídku na povýšení do baronského stavu dosti nezdvořile odmítl, což mu vyneslo další nelibost ve vládních kruzích, a tak se stal členem vídeňské panské sněmovny a držitelem několika vyznamenání až na sklonku svého života, v roce 1899.
Hrob Emila Škody.
Převzato z commons.wikimedia.org.
Několik měsíců po tomto jmenování byl nucen z finančních důvodů na nátlak bank přeměnit svůj stále rostoucí podnik v akciovou společnost, ve které se stal držitelem více než 50 % akcií, prezidentem a generálním ředitelem. Tato pro něj velmi bolestivá přeměna rodinného podniku se uskutečnila velmi neokázale a rychle v salonku dnešního hotelu Slovan. Jako generální ředitel akciové společnosti se zúčastnil pouze tří zasedání správní rady. Dne 8. srpna 1900 zemřel Emil rytíř Škoda v kupé vagonu při cestě vlakem z lázní Gastein. Pohřeb v Plzni byl velmi honosný. Zúčastnila se ho většina z více než čtyř tisíc pracovníků jeho závodu a tělo zakladatele bylo uloženo k věčnému odpočinku v zasklené rakvi v hrobce na Mikulášském hřbitově. Na rozdíl od rozsáhlých článků novin nevěnoval demokratický tisk této události jedinou řádku.
Použité zdroje
[1] KRAUS, I. Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích. 1. vydání. Praha: Academia, 2004. ISBN 80–200–1196–X.
