24. října 1804 až 23. června 1891
německý fyzik

Eduard Wilhelm Weber pocházel ze starobylého města Wittenberg, z rodiny profesora teologie. Studoval přírodní vědy v Halle, kde se stal soukromým docentem a v roce 1828 mimořádným profesorem fyziky. Spolu se svým bratrem Ernestem Heinrichem v roce 1825 napsal práci z akustiky Nauka o vlnění založená na pokusech, kde zavedl v akustice pojem vlnová délka. Vnímání hlasitosti zvuku člověkem nelze dost dobře měřit. Snažil se najít vztah mezi intenzitou zvuku a úrovní vnímaného počitku. To se mu částečně podařilo, odvodil dnes nazývaný Weber–Fechnerův zákon pro intenzitu vjemu. Na základě řady pokusů dospěl k logaritmické závislosti – roste–li intenzita zvuku řadou geometrickou, roste úroveň hlasitosti při počitku řadou aritmetickou.


Wilhelm Eduard Weber.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Rud. Hoffmann, 1856. Public domain.

V roce 1831 byl jmenován řádným profesorem na univerzitě v Göttingen, kde spolupracoval s matematikem Karlem Gaussem při zkoumání magnetismu. V roce 1833 se jim podařilo při stavbě 1,2 km dlouhé telegrafní linky nahradit dvojité vedení jednoduchým při zachování všech funkcí obou telegrafů. Weberova vědecká činnost byla v roce 1837 na 5 let přerušena, protože protestoval proti zrušení ústavy králem a byl z univerzity propuštěn. Dostal se do otevřené nepřízně státní moci, byl nezaměstnaný a žil z podpory Gausse a výnosu celoněmecké sbírky. I během tohoto období spolupracoval s Gaussem a společně vydali šestidílný spis, který obsahuje výsledky pozorování z let 1836 až 1841.

V této době pracoval na zavedení elektromagnetické soustavy absolutní jednotek. Vycházel z objevů a měření Hanse Oersteda, Michaela Faradaye, Karla Gausse a dalších. V rámci práce na soustavě jednotek odvodil rychlost světla, když spojil vztah pro elektrickou a magnetickou sílu. Bylo to poprvé, kdy se v souvislosti s elektromagnetismem objevila i rychlost světla. Výsledek potvrdil myšlenky Michaela Faradaye a počkal si na matematické zpracování od Jamese Maxwella. Pro své výzkumy vynalezl nové a přesnější měřící přístroje.

Od roku 1843 učil na univerzitě v Lipsku, kde na základě Ampérova objevu vynalezl elektrodynamometr. O šest let později se vrátil do Göttingen, kde zůstal až do konce života. Tady začal s výzkumy, které vedly ke stanovení absolutní jednotky elektrického napětí anebo elektromotorické síly, přičemž se opíral o Faradayův zákon. Vycházel z Gaussových měření zemského magnetického pole, použil zemskou indukci. V roce 1881 pařížský kongres schválil Gaussem a Weberem zavedenou soustavu absolutních jednotek.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] BOREC, T. Dobrý den, pane Ampére. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. ISBN 14–031–81.

[2] JÁCHIM, F. Stopy Eduarda Wilhelma Webera v akustice a elektřině. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, červen 2004, ročník 13, č. 10, s. 636–637. ISSN 1210–1761.

[3] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.