25. května 1865 – 9. října 1943
holandský fyzik

Pieter Zeeman se narodil v Zonnemaire (malá vesnice na ostrově Schouwen v Holandsku) v rodině místního luteránského kněze. Od roku 1885 studoval na univerzitě v Leidenu experimentální fyziku u Hendrika Lorentze mechaniku u Heike Kamerlingh–Onnese. Od roku 1890 působil jako Lorentzův asistent. V roce 1893 obhájil doktorát. V roce 1895 se oženil s Johannou Elizabeth Lebretovou. Měl s ní syna a tři dcery. Od roku 1897 působil na univerzitě v Amsterodamu, kde byl asistentem a o tři roky později profesorem fyziky a ředitelem fyzikálního ústavu. Věnoval se pozorování spekter.


Pieter Zeeman.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Roku 1896 popsal jev, kdy po zapnutí vnějšího magnetického pole dochází k tomu, že ostré spektrální čáry se štěpí na víc prostorově blízkých spektrálních čar. Zeeman tento jev vysvětlil jako interakci mezi magnetickým polem a magnetickým dipólovým momentem. V případě nepřítomnosti vnějšího magnetického pole ke štěpení spektrálních čar nedochází. Jev byl později pojmenován Zeemanovým jevem – za objevy související s tímto jevem obdržel teprve druhou Nobelovu cenu za fyziku za rok 1902 spolu s H. A. Lorentzem, který jev rozpracoval teoreticky.

Pieter Zeeman zemřel po krátké nemoci 9. října 1943 v Amsterodamu.

Použité zdroje

[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.