Věda a technika v pozadí Kočičí skok

Celkový přehled Veřejnost MŠ 1. stupeň ZŠ 2. stupeň ZŠ SŠ VŠ

Jak exponát vypadá

Jak exponát vypadá:

Autor textu

Autor textu:

Mgr. Magda Králová

O čem je tento exponát

O čem je tento exponát:

Kočka nemá klíční kost, díky čemuž dokáže skvěle skákat a tlumit dopady na zem. Dokážete skočit stejně lehce jako ona? To zjistíte na našem exponátu.

Kočka prý byla posledním domestikovaným zvířetem, milovali ji staří Egypťané. Téměř celý den tráví nicneděláním. Přesto dovede jednu zajímavou věc – skákat. Skočí z osmého patra a nic se jí nestane a její dopad je jemný jako dopad peříčka.

Teorie

Základem úspěchu kočičích skoků je anatomie kočičího těla. Kostra kočky je složena ze 244 kostí a na rozdíl od člověka má kočka klíční kost zakrnělou a nefunkční. Kočičí páteř je mimořádně ohebná, tvoří jí 7 krčních, 13 hrudních a 7 bederních obratlů, kost křížová (která je vlastně srůstem 3 obratlů), z níž víceméně plynule přechází páteř do ocasu. To kočce umožňuje ohnutí těla skoro o 180°. Ocas je vůbec nejvariabilnější částí kočičí kostry, skládá se z 20 až 23 obratlů. Proslulá tichá chůze koček je způsobena uspořádáním kostry tlapky. Kočky našlapují na prsty a proto se nazývají prstochodci. Na přední končetině má kočka pět prstů, na zadní čtyři prsty. Na všech prstech jsou ostré, zatažitelné drápy. Prstní polštářky jsou elastické a umožňují kočce elegantní, tichou chůzi. Kočky mají 512 velmi dobře vyvinutých svalů, které jim zaručují bleskové zrychlení potřebné ke skokům. Nejmohutnější svaly jsou na zadních končetinách, jimiž se kočky ke skokům odráží.

Kočka domácí.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Zajímavost z biologie:
Nejen kočka má v uchu tzv. statokinetický receptor, který dává mozku informace o poloze jejího těla. Proto kočka dokáže při pádu ze značné výšky většinou dopadnout na tlapky. To je umožněno hlavně díky tomu, že je kočka schopná otáčet předními a zadními končetinami v opačném směru. To jí umožňuje její ohebná páteř a zakrnělé klíční kosti. V souhlasu s výpočty založenými na vztahu pro odporovou sílu dosáhne kočka mezní rychlosti při pádu z výšky zhruba šesti poschodí. Než k tomu dojde, je tíhová síla větší než odporová a kočka je urychlována nenulovou výslednou silou, směřující svisle dolů. Padající kočka reaguje na zrychlení, lekne se, skrčí nohy pod tělo, zvedne hlavu a ohne páteř vzhůru. Tím se sníží její čelní průřez a zvýší se velikost dosažené mezní rychlosti. V okamžiku, kdy kočka dosáhne mezní rychlosti, její zrychlení klesne na nulu a kočka se uklidní. Napne nohy a krk vodorovně a napřímí páteř (podobá se skákající veverce). Tím se zvýší její čelní průřez a tím i odporová síla. Kočka začne zpomalovat, protože je nyní odporová síla větší než tíhová a výsledná síla míří vzhůru, až do okamžiku, kdy dosáhne nové, nižší mezní rychlosti. Těsně před koncem pádu, když kočka spatří blížící se povrch země, stáhne nohy zpět pod tělo a připraví se na přistání.