Věda a technika v pozadí

Zajímavost z historie:
Josef Ressel ověřil svůj vynález na jedné šestitunové bárce, kde poháněli šroub o průměru 475 mm dva muži silou svých paží. Člun se hladce rozjel a bez problémů předjel ostatní lodě. Pokus se vydařil, přesto nikdo z Terstu nechtěl investovat do nového vynálezu. I tak si ho Ressel dal patentovat. Až v roce 1828 se mu podařilo nalézt obchodního partnera Ottavia Fontanu, který provozoval lodní dopravu mezi Monfalconem a Istrií. Zaplatil stavbu lodi i s parním strojem. Bohužel byl Ressel příliš důvěřivý a při dohlížení na stavbu parního stroje v Paříži prozradil svým obchodním partnerům podstatu svého vynálezu. Záhy se ve Francii a Anglii vyrojila celá řada falešných vynálezců, kteří si Resslův vynález přisvojili, vydávali ho za svůj vlastní nápad a spor o prvenství se pak vlekl dlouhá desetiletí.
V červenci 1829 přišel dlouho očekávaný parní stroj a po nutných zkouškách byl osazen na lodi Civetta. Civetta byl 21 m dlouhý parník o nosnosti 33 tun, vybavený dvouválcovým vahadlovým parním strojem, který poháněl Resslův lodní šroub. Jisté srpnové ráno vyplula loď z terstského přístavu na veřejnou zkoušku. S plavbou byli zpočátku všichni nadmíru spokojeni, protože byla plynulá a rychlejší než na jiných plavidlech. Bohužel měděné potrubí parního stroje letované cínem prasklo a tato malá závada byla příčinou toho, že policie další plavby zakázala. Fontana nezaplatil příslušný poplatek, a tak v roce 1831 byl zrušen i Resslův patent. Tento neúspěch způsobil, že Ressel pracoval už jen v soukromí. Skličovalo ho, že jeho velký vynález je už od roku 1840 úspěšně používán v Anglii a Irsku. Roku 1846 se dozvěděl, že za vynálezce lodního šroubu byl prohlášen Francouz Piere L. F. Sauvage.