italský přírodovědec a lékař
Luigi Aloisio Galvani se narodil v Bologni, kde nejdřív studoval teologii a až později se rozhodl studovat medicínu, kterou ukončil v roce 1759. Oženil se s dcerou svého poručníka a učitele. Pracoval na výzkumu ledvin a sluchových orgánů ptáků. V roce 1762 se vrátil na univerzitu v Bologni a v roce 1775 byl jmenován profesorem anatomie a medicíny. Od roku 1773 prováděl anatomické pokusy na žábách, mechanicky dráždil nervy ovlivňující pohyb svalstva žáby.
.
Luigi Galvani.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Objev živočišné elektřiny
Už Otto von Guerick a Wilhelm Leibniz věděli, že při elektrickém výboji se živé svaly dokáží křečovitě stáhnout. V roce 1780 při práci s třecí elektrikou Galvani pozoroval neobvyklý jev. Preparovaná žabí stehýnka, která ležela na stole bez jakéhokoliv spojení s třecí elektrikou sebou trhala, když se nervů ve stehýnkách dotýkal hrotem preparačního nože.
A hned také zjistil, že jev nastává jen tehdy, když na třecí elektrice přeskakovaly jiskry, a když preparační nůž držel ne za izolující rukojeť, ale za kovové části. Tomuto záhadnému jevu věnoval Galvani 11 let obsáhlých výzkumů, provedl mnoho set pokusů na zvířecích preparátech. Podmínky svých pokusů měnil, ale výsledky byly stále stejné.
Spisy
Zveřejnil je v roce 1791 v čtyřdílném svazku De viribus electricitatis in motu musculari commentarius (Traktát o elektrických silách při pohybu svalů).
Luigi Galvani: De viribus electricitatis in motu musculari commentarius
V první části popisuje svůj objev a potvrzuje ho řadou pokusů. V další části popisuje výsledky výzkumů s atmosférickou elektřinou a zvířecími preparáty. Nad svým domem natáhl dlouhý železný drát, který spojil s bederními nervy žáby. K nožičkám připojil další dlouhý vodič, který zavedl do vody ve studni. Při každém záblesku pozoroval silnou kontrakci žabích stehýnek. Registroval vlastně elektrické kmity, které ale byly objeveny až o sto let později.
Galvaniho pokus s žabími stehýnky.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Ve třetí a čtvrté části se Galvani věnoval popisu dalších pokusů s žabími stehýnky. Dospěl k závěru, že zvířecí preparát je zdrojem živočišné elektřiny, která má stejné vlastnosti jako elektřina vyrobená v třecí elektrice.
V roce 1797 zveřejnil další práci, kde shrnul a mnohem podrobněji popsal výsledky své práce jako analogii mezi leidenskou lahví a žabím stehýnkem.
Galvaniho pokus s žabími stehýnky.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Ke konci svého života už se mu tolik nedařilo a žil v chudobě, protože Napoleon obsadil Bologne. Galvani odmítl přísahat na novou ústavu, a proto byl v roce 1797 z boloňské univerzity vyhozen. Od roku 1799 ho ale vzali zpět a mohl se na univerzitu vrátit. Bylo však pozdě, protože 4. prosince 1798 zemřel.
Použité zdroje
[1] KOLOMÝ, R. K počátkův studia elektrodynamiky: Luigi Aloisio Galvani (1737–1798) a Alessandro Guiseppe Volta (1745–1827). Rozhledy matematicko–fyzikální, 1998, roč. 75, č. 5, s. 226–231. ISSN 0035–9343.
[2] KOLOMÝ, R. Luigi Galvani (1737–1798). Pokroky matematiky fyziky & astronomie, 1987, roč. 32, č. 6, s. 319–322.
[3] KOLOMÝ, R. „Živočišná elektřina“ versus kontaktní teorie (Vědecký spor L. Galvaniho s A. Voltou). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, únor 2004, roč. 13, č. 6, s. 373–377. ISSN 1210–1761.
[4] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.
[5] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
