Tadeáš Hájek z Hájku

Tadeáš Hájek z Hájku.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Studium

Od roku 1548 studoval Tadeáš Hájek na vídeňské univerzitě, kde navštěvoval jako jediný posluchač přednášky z matematiky Ondřeje Perlachia, čtení o lékařství doktora Františka Emerika. Kromě toho sám přednášel matematiku v přípravném kurzu k přednáškám profesora Perlachia. V roce 1549, ještě v době pobytu ve Vídni, vydal svou první minuci. Tentýž rok odešel do Prahy, kde pokračoval ve studiu na univerzitě.

V roce 1550 byl povýšen na bakaláře a o rok později na mistra „in artibus“. Ve stejném roce mu zemřel otec, Tadeáš Hájek ještě krátkou dobu zůstal v Praze, ale pak odešel do Vídně a do Bologne, aby se zdokonalil v lékařské vědě. V roce 1555 odešel do Milána za matematikem Girolamem Cardanem.

Profesorem na univerzitě

Po krátké době odešel zpět do Prahy, kde získal místo profesora na univerzitě a začal s matematickými přednáškami. Z této doby pochází spis De laudibus geometriae (O chvále geometrie). Během svého krátkého působení na univerzitě se snažil pozvednout postavení matematiky v univerzitním vzdělání. Bohužel se mu to nepovedlo a jeho přednášení skončilo nezdarem. Po roce profesorské místo opustil, oženil se a odešel jako lékař do Vídně.

Císařským lékařem

V Uhrách působil jako vojenský lékař ve válce proti Turkům a za to byl v roce 1571 povýšen do rytířského stavu. Pak se vrátil do Čech, ještě dvakrát se oženil, měl tři syny a dceru. V medicínské oblasti získal nejvyšší oficiální uznání – byl jmenován osobním lékařem císaře (Maxmiliána I. i Rudolfa II.) a protomedikem Království českého. Hájek vystřídal v této funkci Petra Matthioliho, který vydal latinsky psaný herbář. Hájek ho přeložil do češtiny a založil tak české botanické názvosloví. Pouze ve vydání tohoto herbáře se objevila podobizna Tadeáše Hájka ve věku 35 let.

Astronomem

Vstup na pole astronomie zahájil Hájek vydáváním kalendářů, které doplnil astrologickou předpovědí a základními údaji o polohách planet vzhledem k určitému stanovišti (Praze a Vídni). Své tiskoviny nazývané také minuce psal někdy v dost těžkých podmínkách, např. v ležení vojsk u uherského Rábu. Dbal však, aby jejich řada nebyla přerušena.

Příprava minucí ho přivedla k dalšímu studium astronomie. Hájkovou nejstarší astronomickou publikací je latinský spis o zatmění Slunce a Měsíce vydaný v roce 1551. V roce 1556 pozoroval jasnou kometu a v tu chvíli si zamiloval i astronomická pozorování a měření.

Řada jeho názorů byla hodně ovlivněná astrologií. Ještě v roce 1580 ve spise O některých předešlých znameních nebeských a o kometě roku tohoto psal o vlivu komety z roku 1577 na války v Portugalsku, Polsku a Persii i na smrt knížat.

V 16. století však byla aktuálnější jiná otázka. Vědci řešili, zda je svět geocentrický nebo heliocentrický. Hájek znal už od mládí velmi dobře Koperníkův spis Commentariolus, který vlastnil jeho otec. Tento přepis daroval Tadeáš Hájek v roce 1575 Tychu Brahemu v Řezně při příležitosti korunovace Rudolfa II. římsko–německým králem. Tím si pojistil budoucí přátelství mladého astronoma.

Tycho Brahe.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Z Hájkových spisů vyplývá, že byl s píš zastánce geocentrického systému. Uznával sice Koperníkovy argumenty, ale neměl pro ně důkaz – přímé pozorování, hlavně dobře změřenou paralaxu hvězd. Ani nejlepšímu pozorovateli té doby – Tychu Brahemu – se ji nepodařilo změřit. Chyba nebyla v metodě, ale v neobyčejné vzdálenosti hvězd a v hluboce podprahové citlivosti tehdejších měření.

Nova v souhvězdí Kasiopeja

Skutečně známým a vynikajícím astronomem se Hájek stal na sklonku roku 1572, kdy se v souhvězdí Kasiopeja objevila nova. Aristotelova představa vesmíru nedovolovala vznik, zánik ani žádnou změnu za sférou Měsíce. A najednou se objevila nova.

První starostí astronomů bylo určit, jak je vlastně nová hvězda daleko. Hájek bezpečně pomocí velmi přesných měření kvadrantem a Jakubovou holí určil, že se nová hvězda nachází za drahou Měsíce. Jen asi deset astronomů v Evropě to dokázalo, mezi nimi i Tadeáš Hájek z Hájku. Nulová paralaxa, žádný zdánlivý pohyb tělesa, to vše svědčilo o příslušnosti objektu k hvězdnému vesmíru.

A pokud jde o přesnost měření polohy objektu, Tycho Brahe si právě Hájkova měření cenil nejvíce a později je převzal do svého díla. Vše, co o supernově Hájek zjistil, shrnul do spisu z roku 1574 Dialexis de novae stailae. Dílo existovalo ve dvou podobách, jedné z roku 1574 a druhé z konce 80. let, kterou zařadil Brahe do svého spisu Astronomiae instauratae progymnasmata.

Úvodní list z knihy Dialexis.
Zdroj: books.google.cz. Public domain.

Další objevy

Druhou důležitou astronomickou událostí Hájkova života byla kometa z roku 1577. Na měření její vzdálenosti použil stejnou metodu, tedy měření paralaxy. Podobně jako u novy z roku 1572 zjistil, že i kometa se nachází za drahou Měsíce.

Část svých spisů napsal Hájek česky. Patří k nim i O reformaci kalendáře dobré zdání pana doktora Thadeáše Hájka z Hájku odeslané do sněmu pánům Moravanům z roku 1584. Obsahuje Hájkův názor na kalendářní reformu z roku 1582. Hájek reformu schvaloval, ale velice nerad. Považoval za důležité, aby kalendář odpovídal ve své periodicitě astronomickým jevům. Uznával nutnost úpravy cyklu v přestupných letech, avšak neviděl důvod, proč by mělo být najednou vynecháno 10 kalendářních dní, když jde jen o konvenci při stanovení data. Není známo, zda se Hájkův rozbor problému vůbec dostal na jednání sněmu.

Hájkovi osobnosti

Mezi Hájkovi přátele patřila řada osobností té doby. Byl to např. astronom a matematik John Dee, lékař Johann Jessenius, císař Rudolf II., který Hájka zaměstnával jako poradce v oblasti alchimie a vědy a jako královského lékaře. Zvláštní místo mezi Hájkovými přáteli zastával Tycho Brahe, za jehož příchodem do Prahy v roce 1599 Hájek stál.

Příchodu do Prahy předcházela bohatá korespondence, která trvala od roku 1576 a představuje 35 dopisů. Příjezd sjednal u císaře, celý ho zorganizoval a dokonce se finančně zaručil u formanů převážejících Braheho přístroje. Tycho Brahe pak začal uskutečňovat velkolepý Hájkův projekt vybudovat v Praze středisko moderní astronomie. Pozval do Prahy také Johannese Keplera, který tu vydal nejvýznamnější dílo Astronomia nova. Když se tyto čtyři významné osobnosti potkaly, bylo 48 let císaři, 54 let Tychovi Brahe, 29 let Keplerovi a 75 let Hájkovi.

Použité zdroje

[1] SOUMAR, J. Tadeáš Hájek z Hájku a jeho doba. Astropis, 2001, č. 1, s. 12–16. ISSN 1211–0485.