ruský vynálezce bezdrátové telegrafie
Alexander Stěpanovič Popov se narodil jako čtvrté dítě ze šesti v rodině popa v jedné z nejprůmyslovějších oblastí Ruska, na Urale v Turinskije Rudniki. Po otcově příkladu studoval v semináři, ale po jeho absolvování dráhu duchovního opustil a v roce 1877 odešel společně se sestrami do Petrohradu. Alexander nastoupil na univerzitu na fyzikálně–matematickou fakultu a sestry na vyšší dívčí školu. Zde ho ovlivnil jeden z profesorů – V. V. Lermontov, který mu obstaral místo asistenta v laboratoři. Bylo to poprvé, kdy toto místo zastával student a ne mladý vědec. V roce 1883 publikoval svou první práci o činnosti strojů s dynamem. Ve stejném roce se oženil.
Alexander Popov.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [images.google.com/hosted/life].
V roce 1882 univerzitu s výborným prospěchem dokončil a na univerzitě mohl zůstat a připravovat se k profesuře, ale kariéra teoretika ho nelákala, a proto odmítl. Přijal místo laboranta a učitele matematiky v Minové vojenské škole v Kronštadtu. Zpočátku vyučoval matematiku, využíval bohatou knihovnu a dobré technické vybavení školy, ale později se plně věnoval jen fyzice a elektrotechnice. Jeho první životopisci popisují, že veškerý svůj volný čas trávil v laboratoři. Své přednášky doprovázel řadou pečlivých pokusů. Sám si vyráběl potřebné pomůcky ze dřeva, kovu i skla. Jeho práci velmi ovlivnila doba, ve které žil. Byla to doba Maxwellovy elektromagnetické teorie, Hertzova důkazu existence elektromagnetických vln, nových vynálezů – dynamo, elektromotor, obloukovka, žárovka, telefon nebo telegraf. Zaměřil se na praktické využití elektromagnetických vln, které v roce 1887 Heinrich Hertz detekoval. Popov jeho experimenty ověřil a vydal v Nejnovější bádání o vzájemném vztahu mezi světelnými a elektrickými jevy.
Zjistil, že radiové vlny se chovají stejně jako světelné. Postupně vyvinul zařízení, jehož základ tvořil Branlyho koherer. Roku 1894 uvedl v činnost citlivou anténu, 7. května 1895 (dubna podle starého kalendáře) na slavnostním zasedání Ruské fyzikálně–chemické společnosti v Peterburku přednesl přednášku o svém vynálezu. O několik dní později předvedl praktickou ukázku bezdrátové telegrafie. První slova, která vyslal na vzdálenost 250 m, byla „Heinrich Hertz“. Brzo uskutečnil spojení na větší vzdálenost. Dva a půl měsíce po úspěšných přednáškách se Popov v novinách dočetl, že mladý Ital Marconi si nechal patentovat bezdrátovou telegrafii. Okamžitě začal jednat a až do konce svého života bojoval o prvenství svého objevu. Až v roce 1922 vydala firma Marconi ve své ročence toto prohlášení: “Roku 1895 … v dubnu popsal prof. Popov zařízení, skládající se z kohereru a kladívka určeného k zaznamenávání blesků a poukázal na možnost přizpůsobit je tak, aby zprostředkovalo signály na velké vzdálenosti. V červenci sestrojil takový přístroj Petrohradské meteorologické observatoři a dosáhl při použití Herzova generátoru vysílacího okruhu pěti kilometrů …“ [2].
Alexander Popov předvádí své experimenty na zasedání Fyzikálně-chemické společnosti v Petrohradu.
Zdroj: LIFE photo archive hosted by Google [images.google.com/hosted/life].
V roce 1897 získal Popov ke svým experimentům křižníky Afrika a Evropa a konal experimenty na volném moři. V zimě 1899 byla pomocí Popovova zařízení zachráněna loď ruského námořnictva Admirál Apraskin, která uvízla na mělčině ve finském zálivu. V roce 1901 získal Popov místo profesora na Elektrotechnickém institutu v Petrohradě a o čtyři roky později se stal jeho ředitelem. Bohužel Popov uprostřed práce zemřel v pouhých 47 letech na krvácení do mozku.
Použité zdroje
[1] ČERNÝ, J. Alexandr Stěpanovič Popov. Přemožitelé času 5.
[2] LEBEDĚV, V. I. Kdo je A. Š. Popov. Praha: Orbis, 1946.
[3] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, pátý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
