pákistánský fyzik
Abdus Salam se narodil v pákistánském městě Jhang, studoval matematiku a fyziku na Paňdžábské univerzitě a po ukončení studia v roce 1946 získal stipendium na univerzitě v Cambridgi. V Cavendishově laboratoři získal doktorát. Další roky trávil na Paňdžábské univerzitě a v Anglii – na univerzitě v Cambridge, v Imperial College a jako ředitel Mezinárodního centra teoretické fyziky (ICTP). Zabýval se fyzikou elementárních částic a teorií gravitace. V roce 1958 začal rozvíjet myšlenku jednotné teorie elektromagnetických a slabých interakcí, kterou v roce 1968 zformuloval v novou teorii elektroslabých interakcí za niž obdržel v roce 1979 Nobelovu cenu za fyziku společně s Stevenem Weinbergem a Sheldonem Glashowem. Tato teorie byla experimentálně potvrzena v roce 1983 objevem intermediálních bosonů, které tuto interakci zprostředkovávají. V jeho dalších pracích lze nalézt návrh teorie velkého sjednocení (elektromagnetických, silných a slabých interakcí), zavedení supersymetrie do kvantové teorie pole. Působil v řadě významných funkcí v OSN a v mezinárodních organizacích pro rozvoj vědy a techniky.
Abdus Salam.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Molendijk, Bart/Anefo. Under Creative Commons.
Zdroj: commos.wikimedia.com. Public domain.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
[3] Encyklopedická edice, listy, fyzici. ISBN 80–860–44–05–X.
