rakouský fyzik
Joseph Stefan se narodil v Klagenfurtu v chudé hokynářské rodině. Postupně se finanční situace rodičů natolik zlepšila, že mohl malý Joseph odejít do školy. Učil se velmi dobře, proto se po ukončení gymnázia věnoval studiu matematiky a fyziky na vídeňské univerzitě. Po absolvování univerzity učil sedm let na střední škole. Zpočátku se zdálo, že pro Stefana bude akademická kariéra nedosažitelná, bylo proto pro něj v roce 1863 vytvořeno nové profesorské místo a Stefan byl jmenován nejmladším profesorem fyziky v tehdejším Rakousko–Uhersku. O dva roky později se stal ředitelem Fyzikálního ústavu univerzity ve Vídni. Svá vědecká pojednání z mechaniky, akustiky, hydrodynamiky, kinetické teorie plynů a elektrotechniky publikoval v tiskových zprávách vídeňské Akademie věd. Jeho jméno je spojeno především s kinetickou teorií plynů a zkoumáním záření absolutně černého tělesa.
Joseph Stefan.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V roce 1879 objevil Stefan zákon, podle kterého energie vyzařovaná absolutně černým tělesem je přímo úměrná čtvrté mocnině jeho absolutní teploty. Metodika, kterou k tomuto zákonu dospěl, není mezi Stefanovými poznámkami zachována. Původním motivem mu patrně byla teplota Slunce určená podle zákona Pierra Dulonga a Alexise Petita, která fyzikům připadala jako velmi nízká. Stefan znal pokusy Johna Tyndalla se zahřívanou platinovou spirálou, jehož cílem bylo najít nějakou závislost mezi teplotou spirály (ve stupních celsia) a jejím zářením. Stefan použil absolutní teplotní stupnici a zavedl známý vztah mezi intenzitou záření a čtvrtou mocninou teploty. Stefanův žák Ludwig Boltzmann pokusně odhadnutou Stefanovu závislost potvrdil i teoreticky. Stefan pracoval i v oblasti termodynamiky, stanovil tepelnou vodivost různých plynů.
V 56 letech se oženil, ale dva roky nato zemřel po krátké nemoci.
Použité zdroje
[1] JÁCHIM, F. Joseph Stefan (1835 – 1893) – jeho práce v teorii záření a termodynamice. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, únor 2005, roč. 14, č. 6, s. 380–381. ISSN 1210–1761.
[2] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.
