ruský teoretický fyzik
Igor Jevgenijevič Tamm se narodil ve Vladivostoku v rodině inženýra. Studoval na anglické univerzitě v Edinburgu, ale po vypuknutí první světové války pokračoval od roku 1918 ve studiu na univerzitě v Moskvě. Po ukončení studia působil v Sinferopolu, Oděse a od roku 1927 jako profesor teoretické fyziky v Moskvě. Od roku 1944 pracoval ve Fyzikálním ústavu P. N. Lebedova bývalé Akademie věd SSSR v Moskvě.
Igor Tamm.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Zabýval se kvantovou mechanikou, kosmickým zářením a jadernými silami. Roku 1930 vypracoval kvantovou teorii rozptylu světla v tuhých látkách a v roce 1931 teorii fotoefektu v kovech. Teoreticky prokázal možnost zvláštních stavů na povrchu krystalu a tzv. Tammovy roviny se staly základem pro pozdější objasňování různých jevů na povrchu krystalů. V roce 1932 společně s Dmitrijem Ivaněnkem nezávisle na Werneru Heisenbergovi vyslovil názor, že atomové jádro je složeno z protonů a neutronů a že náboj jádra je určen počtem protonů. V roce 1937 společně s Iljou Frankem teoreticky objasnil podstatu Čerenkovova jevu – modrého elektromagnetického záření v obalsti viditelného a ultrafialového světla, které vzniká, když se nabitá částice kapaliny nebo krystalu pohybuje rychleji než odpovídá rychlost šíření světla v daném prostředí. Společně s objevitelem tohoto záření Pavlem Čerenkovovem získali v roce 1958 Nobelovu cenu za fyziku. V roce 1950 společně s Andrejem Sacharovem navrhl řešení nádoby na vysokoteplotní plazmu pro termojadernou řízenou reakci.
Použité zdroje
[1] TESAŘÍK, B. Třicet let od úmrtí ruského teoretického fyzika I. J. Tamma. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, květen 2001, roč. 10, č. 9, s. 575–576. ISSN 1210–1761.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
