francouzský matematik
François Viète se narodil ve Fontenay–le–Comte v právnické rodině. Studoval u františkánů ve Fontenay, pak se zapsal na univerzitu v Poitiers, kde získal právnický diplom. Po návratu do Fontenay působil jako právník prestižních klientů (např. Marie Stuartovny). V roce 1564 vstoupil do služeb šlechtického rodu Soubise, vyučoval Kateřinu, dceru Antoinetty d´Aubeterre, které se staral i o právnické záležitosti. Kateřina se stala v patnácti letech jednou z nejvzdělanějších žen v matematice a astronomii. Pravděpodobně to byl její zájem o matematiku, který přivedl Viètea k tomuto oboru. Od roku 1571 působil postupně jako advokát u pařížského vrchního soudu, soudce u vrchního soudu, soukromý poradce krále Jindřicha III., soudce královského dovolacího soudu a člen královy osobní rady. V roce 1584 se Viète stáhl do ústraní, aby se v klidu věnoval matematice, oženil se a možná měl i děti. V roce 1589 se v Tours přidal k uprchlému králi Jindřichu III. a proslavil se luštěním kódovaných španělských dopisů, jejichž kód používal téměř 600 znaků. V roce 1594 se Viète vrátil do Paříže s Jindřichem IV. a byl jedním z jeho hlavních poradců až do své smrti.
François Viète.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
François Viète tvořil v oblasti matematiky hlavně v období 1564 – 1568 a 1584 – 1589, nikdy nebyl profesionálním matematikem, matematika byla jeho vášní. Ve své první knize Canon mathematicus vydané v roce 1571 uvádí vzorce rovinné a sférické trigonometrie a trigonometrické tabulky funkcí sinus, kosinus, tangens, kotangens, sekans, kosekans uvedené po stupních na deset platných číslic. Tyto výpočty provedl na základě kruhu vepsaného do mnohoúhelníku o 12 288 stranách, do nějž byl vepsán mnohoúhelník o 6 144 stranách. Velmi zjednodušil počítání s goniometrickými výrazy tím, že objevil vzorec, který převáděl násobení kosinů na sčítání (podobně jako u logaritmů). Viète prosazoval používání pozičního číselného zápisu o základu 10. Roku 1591 vydal In artem analyticam isagoge (Úvod do analytického umění), základní knihu o algebře, vytvořil symbolickou algebru, definoval moderní pojem rovnice.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] SARTORI, E. Velikáni francouzské vědy. Přeložila E. Vergeinerová aj. Grospietsch. Praha: Agentura KRIGL, 2005. ISBN 80–86912–00–0.
