americký fyzik
Robert Woodrow Wilson se narodil v Houstonu v rodině chemického inženýra pracujícícho pro naftařskou společnost, vystudoval fyziku na Kalifornském technologickém institutu v Pasadeně, v roce 1962 tu obhájil doktorát a od roku 1963 pracoval v Bellových laboratořích. Tady se seznámil s Arnem Penziasem a společně v letech 1964 – 1965 prováděli telekomunikační výzkumy. Během těchto výzkumů prokázali existenci mikrovlnného, tzv. reliktního záření. Domnívali se, že pochází z kosmického zdroje, ale pro své tvrzení neměli žádné astronomické vysvětlení. Astronomové pomalu rozpracovávali hypotézu o horkém velkém třesku vesmíru a dospěli k názoru, že pozůstatkem jedné z nejranějších fází vesmírného vývoje je záření přibližně o teplotě 3 K. Wilson a Penzias zjistili, že intenzita tohoto záření není závislá na čase, záření je izotropní a není polarizované. Za tento objev obdržel spolu s Penziasem Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1978, druhou polovinu získal Pjotr Kapica.
Anténa, kterou Penzias a Wilson použili k detekci reliktního záření.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
[3] ZAMAROVSKÝ, P. Proč je v noci tma? Příběh paradoxu temného nebe. 2. vydání. Praha: AGA, 2011. ISBN 978–80–904582–1–5.