český fyzik
Bohumil Kučera se narodil 22. března 1874 v Semilech. Obecnou školu absolvoval v Liberci, pak pokračoval ve studiu na střední škole v Praze, kde se potkal s vynikajícím českým fyzikem Josefem Theurerem, od něhož získal dobré základy fyziky. Ve studiu fyziky pak pokračoval v Praze na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Brzy se stal asistentem Čeňka Strouhala ve Fyzikálním ústavu. V roce 1898 byl promován doktorem filozofie. Pak odešel do Curychu a poté na techniku do Darmstadtu, kde se stal asistentem a později docentem fyziky Karla Scheringa. Zde se věnoval experimentální fyzice, především studiu kapilárních jeů a vlivu elektrické polarizace na povrchové napětí mezi rtutí a elektrolytem. V roce 1908 se vrátil do Prahy a byl jmenován mimořádným profesorem experimentální fyziky. V roce 1912 byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky a stal se tak prvním přednášejícím tohoto oboru na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity.
Bohumil Kučera.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Na vlastní výzkumnou činnost mu nezbývalo příliš mnoho času, protože se věnoval hlavně pedagogické činnosti a především společně s Čeňkem Strouhalem budovali nový Fyzikální ústav na Karlově. Kučera se pak stal jeho druhým ředitelem. Čeněk Strouhal se zasloužil o vybudování ústavu, Kučera pak o jeho zařízení.
Kučerův nejvýznamější objev se týká elektrokapilarity a později významně ovlivnil další vývoj práce Jaroslava Heyrovského. Objevil rtuťovou kapkovou elektrodu, jejíž povrch se neustále obnovuje a tím vylučuje případné rušivé chemické děje. Od orku 1905 se zabýval pravděpodobně jako první v českých zemích radioaktivitou. Publikoval řadu významných prací, doplnil některé kapitoly do druhého vydání Strouhalovy Mechaniky, v roce 1915 vydal Nástin geometrické optiky a základy fotometrie a v roce 1921 Základy mechaniky tuhých těles. Od roku 1905 byl hlavním redaktorem Časopisu pro pěstování mathematiky a fysiky. Kučera ovlivnil velkou řadu pozdějších vědeckých osobností. Kromě zmiňovaného Heyrovského i Františka Běhounka a Zdeňka Horáka. Dne 16. dubna 1921, v pouhých 47 letech, zemřel v Praze.
Použité zdroje
[1] TESAŘÍK, B. Osmdesát let od smrti prvního českého jaderného fyzika. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2001, roč. 10, s. 510. ISSN 1210–1761.
[2] VLACH, M. – KEMENNY, V. – ŠIMÁNKOVÁ, I. – VEVERKA, L. Cesty nesmrtelných. Putování po osudech a hrobech slavných českých matematiků, fyziků a astronomů. Edice popularizace MarfyzPress, 2016. ISBN 978-80-7378-312-9.
