německý fyzik
Johannes Hans Daniel Jensen se narodil v Hamburku. Jeho táta byl obyčejný zahradník. Hans studoval na univerzitě v Hamburku a Frieburku. V letech 1941 až 1948 byl profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Hannoveru, pak působil na univerzitě v Heidelbergu. Několikrát hostoval v USA.
Věnoval se problémům jaderné spektroskopie a studiu atomových jader pomocí speciálních spektroskopů. Jensen našel určité rozpory mezi Bohrovým modelem atomového jádra a experimentálně zjištěnými údaji. Proto se zaměřil na výzkum spinu jádra a snažil se vysvětlit tzv. magnetická čísla nukleonů.
Spoleně s Marií Goeppert–Mayerovou prokázal, že struktura atomového jádra není homogenní a podobná kapce husté kapaliny, jak ze začátku mnozí fyzikové předpokládali, ale vrstvová. Na základě experimentálních výsledků vytvořili v roce 1949 nový model atomového jádra. Za vypracování teorie slupkového modelu struktury atomového jádra byl v roce 1963 společně s Marií Goeppert–Mayerovou oceněn Nobelovou cenou za fyziku.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.