Radioaktivita má v průmyslu podobné použití jako v lékařství. Dá se pomocí radioaktivní stopovací techniky sledovat pohyb a distribuce hmoty v určitém zařízení, kontrolovat opotřebení součástek. V papírnách, sklárnách, gumárnách, při výrobě plastů apod. měří čidla vybavená radioaktivním zářičem tloušťku materiálů na běžících pásech nebo hladinu kapaliny v nádobách a nádržích. Tato čidla se dají použít všude tam, kde jiná z technických důvodů nelze použít. Zářením se dají obarvit různé druhy skel do odstínů žluté, hnědé, kouřové, ametystové.
Různé druhy pěnových polymerů se vyrábí metodou radiační polymerace. Při ozáření vzniká při tzv. zesíťování mnoho chemických vazeb. Nový materiál má řadu lepších vlastností. Tato metoda se používá k výrobě materiálů pro čalounění automobilů, k výrobě sportovní výstroje a obuvi, k tvrzení tenkých vrstev laků, lepidel, tiskařských barev, v textilním průmyslu.
Nejznámějším technickým využitím je radiouhlíkové datovaní organických, archeologických pozůstatků i hornin. Metoda spočítá v měření aktivity zbytku izotopu uhlíku 14C spolehlivě určí stáří dřeva, kostí, textilií, slonoviny. Tento radionuklid vzniká ve vyšších vrstvách atmosféry, slučuje se s atmosférickým kyslíkem na CO2, fotosyntézou přechází do rostlin a jako potrava do ostatních živých organismů. V živém organismu se množství 14C udržuje v rovnovážném stavu, po zániku organismu se již 14C nedoplňuje a jeho zbytek se rozpadá. Při naměření měrné aktivity 14C v Bq můžeme podle vztahu
určit dobu smrti organismu. Ve vztahu je A měrná aktivita 14C, λ přeměnová konstanta 14C a t doba od smrti organismu. Vzhledem k jeho poločasu rozpadu, který je 5568 let, dává tato metoda spolehlivé výsledky pro období 5000 až 20 000 let. Za objev této metody získal Willard Frank Libby v roce 1960 Nobelovu cenu za chemii. Radioanalytické metody určí složení barev v obrazech starých mistrů, složení mincí, keramiky, mramoru, skla. Poskytují tak informaci o metodě zpracování, místě původu, stáří a pravosti.
Ozáření ničí plísně, hmyz a mikroby, které ohrožují historické předměty z papíru, textilu a dřeva. Záření pronikne celým předmětem a zničí např. červotoče i hluboko v gotických dřevěných sochách, kde povrchové chemické ošetření nepomáhá.
K rychlé analýze chemického složení různých látek se využívá nedestruktivní radionuklidová rentgenfluorescenční analýza. Je založena na poznatku, že částice v jádře mají svou vazebnou energii, která je pro daný typ atomu charakteristická. Na vzorek dopadá záření z radionuklidového zdroje a ve vzorku vzbudí charakteristické rentgenové záření. Toto záření se registruje a z analýzy naměřeného spektra se dá určit chemické složení vzorku. Změřením energie čar charatkeristického záření se určí protonové číslo prvku, který záření emituje a změřením počtu emitovaných fotonů se dá určit koncentrace jednotlivých prvků. Tato metoda byla použita např. při detekci vzorků na Marsu (přístroje byly nainstalovány na vozítkách Spirit a Oportunity) nebo při studiu památek.