Autor textu
Autor textu: 
Perspektivní zobrazování objevili renesanční umělci. Umožnilo jim na dvourozměrné plátno zakreslit prostorový obraz, který byl pak tak i vnímán. Nejjednodušší a nejrychlejší způsob vytvoření perspektivního obrazu je fotografování. 

Teorie

Perspektiva je optický jev způsobený funkcí oka. Naše oči vnímají určitý zorný úhel, proto se s rostoucí vzdáleností objekty "komprimují", a tak máme možnost vidět více. Abychom tohoto efektu mohli dosáhnout i v dvojdimenzionálním světě, vznikla lineární perspektiva. Díky perspektivě se vzdálené objekty jeví zdánlivě menší než objekty blízké. Jev způsobuje také to, že u stejných objektů postavených za sebou do jedné řady se objekty vzdálenější od pozorovatele jeví blíže u sebe (perspektiva tedy způsobuje optické zkracování linií). Perspektiva také způsobuje, že dvě či více rovnoběžných linií (např. koleje) se směrem k horizontu opticky zužují. Bod, ve kterém se obě rovnoběžné linie setkávají, se nazývá úběžník. Jedná se však pouze o myšlené čáry a myšlené body, které v reálném světě fakticky neexistují. Perspektiva je velmi důležitá zejména ve výtvarném umění, architektuře, v praktické fotografii, ve filmu, v technickém kreslení a deskriptivní geometrii apod.


Zdroj: www.freedigitalphotos.net. Free picture.

Díky perspektivě a zkušenosti dokáže oko vnímat na dvourozměrném obraze (např. fotografii) jeho hloubku. Proto i při sledování dvourozměrného obrazu dokážeme odhadnout, který objekt byl při záznamu dál a který blíž. Světlo a stín je základním faktorem, vypovídající o tom, že je pozorovaný objekt prostorový. Pomůže nám zjistit, zda je oblý, nebo jsou jeho hrany ostré. Dále zjistíme polohu objektu vzhledem k povrchu, na kterém leží. Ze zkušenosti víme, že objekty, které jsou blíže, se jeví jako větší a objekty které jsou vzdálenější, se zdají být menší. Díky naší paměti pak lze odhadnout, zda je známý předmět dál nebo blíž. Pokud jeden objekt zakrývá část druhého objektu, tak ze zkušenosti víme, že první objekt musí být blíže, než ten druhý. Objekty se zdají být vzdálenější se sníženou viditelností díky oparu. Hodně vzdálené objekty se díky rozptylu světla mohou jevit namodralé. Velice známé jsou tímto faktorem zkreslené různé záběry z hor. Pokud jsme v pohybu, můžeme pozorovat zdánlivý pohyb ve skutečnosti stojících předmětů okolo nás. Čím blíže tyto předměty jsou, tím rychleji se zdánlivě pohybují. Například osoba jedoucí v autě pozoruje okolí, a zatímco stromy okolo cesty ubíhají rychle, kopec v dáli se skoro nehýbe. 

Zajímavost z optiky: 
Setkat se můžeme i s perspetivními optickými klamy. Jsou to klamy tvořící přechod mezi geometrickými a psychologickými klamy. Na základě zkušeností je v mozku člověka zobrazení prostoru zafixováno jako soustava úseček sbíhajících se do jednoho bodu s tím, že „vzdálenější“ předměty jsou zobrazeny jako menší. Ke vzniku iluzí dojde, jestliže do takto zobrazeného prosoru jsou zakresleny předměty stejné velikosti.
 
Jsou postavy na obrázcích stejné?
Na základě zkušenosti vnímáme vzdálenější postavy jako větší, i když jsou na každém obrázku postavy stejně velké.



Jsou červené úsečky stejně velké?
Na základě zkušenosti vnímáme bližší (obrázek vlevo) nebo dolní (obrázek vpravo) úsečku jako menší, i když jsou v každém obrázku obě úsečky stejně velké.
Autor textu
Autor textu: 

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.