Věda a technika v pozadí Klíčování I

Celkový přehled Veřejnost MŠ 1. stupeň ZŠ 2. stupeň ZŠ SŠ VŠ

Jak exponát vypadá

Jak exponát vypadá:

Autor textu

Autor textu:

Mgr. Magda Králová

O čem je tento exponát

O čem je tento exponát:

Jak je možné, že může herec běžet vedle dinosaura, skákat přes rozžhavenou lávu nebo chodit po laně nad městem, to se dozvíte právě zde. Trik klíčování je jedním z nejpoužívanějších triků a některé filmy by se bez něj již vůbec neobešly!

Jednou z filmových technik je i klíčování (greenscreen, bluescreen, chroma key, color keying, color separation overlay, CSO apod.). Podstatou této techniky je složení dvou vrstev záběrů. Tato technika se používá i ve fotografii.

Historie

První pokusy s barevným klíčování spadají do 30. a 40. let minulého století ve filmu Flying Down to Rio z roku 1933 a The Thief of Baghdad z roku 1940.

Ukázka klíčování z filmu Flying Down to Rio.

Teorie

První vrstvu tvoří herec nebo snímaný předmět v popředí. Scéna se vždy točí před speciálním rovnoměrně nasvíceným pozadím zelené nebo modré barvy (odtud anglický název techniky). Barva nerozhoduje, důležité je, aby předmět nebo herec před pozadím neměl na sobě tu stejnou barvu. Jako nejvhodnější se jeví barva modrá, protože je nejméně zastoupená v barvě lidské pokožky. Modrá barva ale při dalším zpracování způsobuje zrnění, proto se postupem času přešlo na barvu zelenou. Navíc byla řada kamer navržena tak, aby kanál zelené barvy obsahoval více informací (zhruba R - 30 %, G - 50 %, B - 20 %). Nevýhodou zeleného plátna je jeho schopnost „požírat“ blonďaté vlasy. Je to způsobeno tím, že se světlo od zeleného plátna odráží do blonďatých vlasů a ty pak mají zelený nádech. Dalším problémem může být klíčování poloprůhledných objektů, jako jsou třeba skleněné láhve.

Jednou zajímavou výjimkou je film Alien z roku 1979 od Ridleyho Scotta. Ten se při natáčení vesmírných korábů rozhodl použít redscreen, protože ve zbarvení modelů převažovaly modré složky. Pozadí může být řešeno pouze jednou stěnou – tato metoda se nazývá Backdrop, nebo může být jednobarevným pozadím vybaveno celé studio se třemi stěnami a podlahou – tato metoda se nazývá Cyclorama.

Druhou vrstvu pak tvoří zvlášť nasnímané pozadí. Výhodou této techniky je možnost točení scén, které v reálu neexistují, nebo by natáčení na místě bylo příliš nákladné nebo nemožné.

Při skládánání obou obrazů pak příslušný program vyhledává pixely stejné nebo podobné barvy jako má plachta pozadí a tyto pixely zprůhlední, tzn. že jimi propustí pixely z druhé vrstvy. Tím se obě vrstvy zmixují tak, že předmět nebo herec v popředí první vrstvy má za sebou druhé pozadí. Některé programy umožňují klíčovat na více barev. To je výhodné třeba tehdy, když je plachta greenscreenu špatně osvětlená.