Autor textu
Autor textu: 
Vynález lodního šroubu je spojen nejen se jménem českého vynálezce Josefa Ressela. V roce 1804 prováděl v Americe pokusy s modelem lodi John Stevens, ale považoval je spíše za hračku. Tvrdil, že se loď nedá ovládat, jestliže hnací síla působí na zádi. Josef Ressel se začal podobnou myšlenkou zabývat už v devatenácti letech. Nejprve zamýšlel použít větrný šroub k pohonu balonů a vzducholodí. Ale už 1. května 1812 zakreslil na papír první návrh lodního šroubu.

Teorie

Šroub je v podstatě nakloněná rovina navinutá na válec. Křivka, kterou vytvoří nakloněná rovina při navíjení na válec je šroubovice. Na šroubu je podél této křivky vyříznut šroubový závit. Působí–li na obvodu šroubu síla, otáčí se šroub kolem své osy a při jedné otočce postoupí o výšku závitu ve směru podélné osy šroubu. Vzdálenost dvou sousedních závitů označíme jako stoupání závitu h. Síla na šroubu působí rovnoběžně se základnou, proto uvažujeme délku základny 

Dosazením do vztahu pro rovnovážnou polohu na nakloněné rovině, kde délku nakloněné roviny nahradíme délkou její základny z, se kterou působí síla rovnoběžně, dostaneme

Ve vztahu je F síla, kterou působíme na šroub, d vzdálenost působiště síly, G je síla vyvinutá šroubem, např. síla, kterou šroub stahuje sešroubované díly. Stejné vztahy platí i u lodního šroubu, jehož vynálezcem je Josef Ressel a u vrtule letadel. Lodní šroub urychluje masu vody směrem vzad a výsledkem je reakční síla využitá k pohybu lodi.


První Resslův nákres lodního  šroubu.
Zdroj: KLIKA, J. Mužové práce. Prokop Diviš, Jiří Stephenson, Josef Božek, Josef Ressel, František Adam Petřina. Praha, 1907.
Zajímavost z historie:
Josef Ressel ověřil svůj vynález na jedné šestitunové bárce, kde poháněli šroub o průměru 475 mm dva muži silou svých paží. Člun se hladce rozjel a bez problémů předjel ostatní lodě. Pokus se vydařil, přesto nikdo z Terstu nechtěl investovat do nového vynálezu. I tak si ho Ressel dal patentovat. Až v roce 1828 se mu podařilo nalézt obchodního partnera Ottavia Fontanu, který provozoval lodní dopravu mezi Monfalconem a Istrií. Zaplatil stavbu lodi i s parním strojem. Bohužel byl Ressel příliš důvěřivý a při dohlížení na stavbu parního stroje v Paříži prozradil svým obchodním partnerům podstatu svého vynálezu. Záhy se ve Francii a Anglii vyrojila celá řada falešných vynálezců, kteří si Resslův vynález přisvojili, vydávali ho za svůj vlastní nápad a spor o prvenství se pak vlekl dlouhá desetiletí.

Josef Ressel.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: R. R. Marina. Public domain.

V červenci 1829 přišel dlouho očekávaný parní stroj a po nutných zkouškách byl osazen na lodi Civetta. Civetta byl 21 m dlouhý parník o nosnosti 33 tun, vybavený dvouválcovým vahadlovým parním strojem, který poháněl Resslův lodní šroub. Jisté srpnové ráno vyplula loď z terstského přístavu na veřejnou zkoušku. S plavbou byli zpočátku všichni nadmíru spokojeni, protože byla plynulá a rychlejší než na jiných plavidlech. Bohužel měděné potrubí parního stroje letované cínem prasklo a tato malá závada byla příčinou toho, že policie další plavby zakázala. Fontana nezaplatil příslušný poplatek, a tak v roce 1831 byl zrušen i Resslův patent. Tento neúspěch způsobil, že Ressel pracoval už jen v soukromí. Skličovalo ho, že jeho velký vynález je už od roku 1840 úspěšně používán v Anglii a Irsku. Roku 1846 se dozvěděl, že za vynálezce lodního šroubu byl prohlášen Francouz Piere L. F. Sauvage. 
Autor textu
Autor textu: 

Související vědci

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.