Jak exponát vypadá
Jak exponát vypadá: 
Autor textu
Autor textu: 
Exponát má na starosti
Exponát má na starosti: 
O čem je tento exponát
O čem je tento exponát: 
Exponát tvoří dvě identická stanoviště sloužící každé k ovládání jednoho podvodního robota. Robot je opatřen trojicí motorů sloužících pro pohyb vpřed, vzad, vzhůru a dolů. Tyto motory ovládá návštěvník pomocí dvojice ovládacích páček na řídícím panelu. Panel je zároveň vybaven obrazovkou, na kterou se přenáší online obraz z kamery umístěné v přední části robota. Úkolem návštěvníka je ovládat robota a prozkoumat s ním "mořské" dno.
I když vysíláme sondy do stále větších vzdáleností ve vesmíru, přesto jsou na Zemi neprozkoumaná místa. Uvádí se, že se zatím podařilo zmapovat pouze asi 5 % oceánského dna. Tajemstvím jsou zahalené především hlubokomořské příkopy. K odhalení jejich tajemství nám pomáhají bezpilotní  (robotické) ponorky nebo batyskafy s posádkou.

Teorie

Hlavním problémem ponoru do velkým hloubek je obrovský tlak vody. V hloubce 6 km je hydrostatický tlak přibližně p = ρgh = 1 000 × 10  × 6000 = 6 × 107 Pa = 60 MPa. Tomu musí být přizpůsobeny i stěny ponorky. Jinak by došlo k tzv. implozi – ponorka by se zhroutila sama do sebe a zůstala by z ní jen hromada trosek. Tak jak se to stalo robotické ponorce Nereus v roce 2014. Na druhou stranu celková hmotnost ponorky a tím i její průměrná hustota nesmí přesáhnout hustotu vody, protože jinak byl klesla ke dnu a nemohla se vrátit k hladině.

První robotickou ponorku vyvinula Applied Physics Laboratory na univerzitě ve Washingtonu v roce 1957 s názvem SPURV (Special Purpose Vehicle Underwater Research), další Massachusetts Institute of Technology v roce 1970, pozadu nezůstal ani Sovětský svaz. Úkolem robotických ponorek je průzkum ropných ložisek, mapování a průzkum mořského dna, hledání vraků ztracených letadel apod. Robotické ponorky určené pro vědecký výzkum mohou sbírat vzorky a zprostředkovávat vědcům přímý přenos z hlubin oceánů.


Sea Explorer.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Batyskaf (z řeckých slov bathos - hloubka a skafos - loď) je druh ponorky s posádkou, která je určená k ponorům do velkých hloubek řádově několika kilometrů. Vynálzcem batyskafu je švýcarský výzkumník Auguste Piccard, který navrhl plavidlo skládající se z dostatečně pevné kulové kabiny a plováku, který ji nadnášel. Plovák byl vyroben z plechu a naplněn benzínem. Ten je dostatečně lehký a prakticky nestlačitelný. Batyskaf pak klesal díky balastní zátěži, která byla před vzestupem odhozená. Batyskat Augusta Piccarda pocházel z roku 1948 a nesl název FNRS-2. August Piccard je autorem i batyskafu Trieste.

Zajímavost z oceánografie:
Nejhlubším místem na Zemi je Mariánský příkop. I sem se vypravilo několik průzkumných ponorek. Jednou z nich byla dálkově ovládaná japonská ponorka Kaikó, jejímž úkolem bylo určení hloubky příkopu. Na dno Mariánského příkopu se vypravili i lidé – Don Walsh a Jacques Piccard (syn Augusta Piccarda) v roce 1960 v batyskafu US Navy Trieste a James Cameron v roce 2012 v batyskafu Deepsea Challenger.

Batyskaf Trieste těsně před ponořením.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Autor textu
Autor textu: 
Tento text se týká exponátu
Tento text se týká exponátu: 
Uvedený exponát je součástí expozice
Uvedený exponát je součástí expozice: 
Odborným garantem této expozice je
Odborným garantem této expozice je: 

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.