Meteorologická stanice získává meteorologická data, na základě kterých se diagnostikuje a předpovídá počasí. Data se získávají soustavným sledováním počasí a jeho změn v dohodnutých denním hodinách. Meteorologické stanice můžeme rozdělit podle několika kritérií, např. podle odborného zaměření (synoptické, klimatologické, letecké, zemědělsko–meteorologické, se speciálním zaměřením), podle charakteru získávání dat (přízemní, v mezní vrstvě atmosféry), podle umístění (pozemní, námořní, na letadlech, družicích), podle pozorovatelů (profesionální, dobrovolnické), podle stupně součinnosti s člověkem (automatické, s lidskou obsluhou).
Zřizováním a udržováním sítě meteorologických stanic je v ČR pověřen Český hydrometeorologický ústav, který stanice vybavuje potřebnými přístroji a zařízením a zpracovává výsledky jejich pozorování a měření. V celosvětovém měřítku organizuje meteorologickou síť Světová meteorologická organizace (World Meteorological Organisation, WMO) se sídlem v Ženevě.
Meteorologická stanice PřF UJEP.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Ladislav Faigl. Under Creative Commons.
V meteorologické stanici je postavena dřevěná žaluziová budka opatřená lesklým bílým nátěrem, která slouží k ochraně meteorologických přístrojů. Do budky se umísťují dva staniční psychrometrické teploměry, vlasový vlhkoměr, extrémní teploměry, termograf a hydrograf.
Meteorologická budka.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Synoptické stanice pořízují data pro účely synoptické meteorologie. Získávají data pro současný obraz počasí na celé Zemi. Měření se provádí v hlavním synoptickém termínu (00, 06, 12, 18 hodin UTC), ve vedlejším synoptickém termínu (03, 09, 15, 21) nebo v hodinovém synoptickém termínu (všechny ostatní celé hodiny). Výsledky jsou každou hodinu předávány do centrály. Měří se teplota, vlhkost, tlak vzduchu, směr a rychlost větru, úhrn srážek a výška sněhové pokrývky, doba trvání slunečního svitu, přízemní minimální teplota ve výšce 5 cm nad zemským povrchem. Pozoruje se vodorovná dohlednost, pokrytí oblohy oblačností, charakter oblačnosti (množství, druh, výška spodní základny), stav a průběh počasí, zvláštní atmosférické jevy a náhlé změny počasí.
Umělecká představa družice GOES 8.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: National Oceanic and Atmospheric Administration. Public domain.
Některé tyto prvky se měří i pomocí umělých družic Země, sond a meteorologických balonů. Meteorologické družice zpravidla obíhají ve výšce 36 000 km na tzv. geostacionární dráze, poskytují informace pouze z pásu území omezeného přibližně 60. rovnoběžkami. Tyto družice „nehybně visí“ nad určitým zemským bodem. Mohou proto snímat počasí nepřetržitě. Např. západoevropský Meteosat poskytuje snímky každých 30 min, americké družice GOES 8 a GOES 9 mohou poskytovat snímky každých 30 s. V ideálním případě stačí k monitorování počasí na Zemi pět geostacionárních družic, kromě tří předchozích je to ještě japonský GMS a indický INSAT. Severní oblasti monitoruje družice NOAA na (kvazi)polární dráze. Data z družice můžete sledovat na webu Českého hydrometeorologického ústavu www.chmi.cz.
