anglický astronom
John Couch Adams.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain
Do astronomie se zamiloval v roce 1835, kdy se vrátila Halleyova kometa a nastalo prstencové zatmění Slunce. Na základě těchto zážitků začal v Devonport Mechanic´s Institute studovat matematiku, mechaniku a astronomii. V dalším studiu pokračoval na John´s College v Cambridge.
Planeta Uran a Neptun
Jeho další směr určila náhoda. V antikvariátu si 26. června 1841 koupil tištěnou zprávu od ředitele Greenwichské hvězdárny George Airyho z roku 1832 o pokroku astronomie. Byl tam i článek o planetě Uran, kterou objevil William Herschel roku 1781. Ta nechtěla obíhat po eliptické dráze podle Keplerových zákonů a Newtonova gravitačního zákona.
Adams si do svého deníku 3. července 1841 zapsal: “Začátkem týdne jsem dospěl k rozhodnutí, že ihned po skončení svých studií začnu zkoumat dosud nevysvětlené nepravidelnosti v pohybu Uranu, tak, abych zjistil, jestli mohou být přisuzovány působení dosud neobjevené planety za ním a pokud to bude možné, abych určil přibližné elementy její dráhy, což by mohlo vést k jejímu nalezení.“.
V roce 1843 se Adams na College stal asistentem, takže nastal čas věnovat se závazku z deníku. V říjnu stejného roku odhadl kruhovou dráhu nové planety a vše zaslal Jamesi Challisovi z cambridgeské hvězdárny. Ten ale neměl dostatečné vybavení, a tak byl nucen požádat v únoru 1844 o pomoc Airyho s pozorováním.
S ověřením Adamsových předpokladů však Airy v Greenwichi nepospíchal. Adams se ještě 21. října 1845 pokusil Airyho navštívit, ale ten ho nepřijal. Zřejmě nedůvěřoval Adamsovým schopnostem, i když byl Adams v listopadu 1845 přijatý do Royal Astronomical Society za spis Elementy komety Fayovy. Skromný a tichý Adams si do svého deníku poznamenal: “Nemohl jsem ovšem očekávat, že praktičtí astronomové, kteří byli plně zaměstnáni důležitými pracemi, budou mít stejnou důvěru ve výsledky mých výpočtů, jako jsem měl já. A proto jsem dal do pořádku naše přístroje s jasným cílem, pustit se do hledání planety skromnými prostředky naší observatoře v Saint John´s, když se toho nechtěl nikdo jiný ujmout.“.
Vyčkávání se nemusí vyplatit
Adams v roce 1845 už znal přesnou eliptickou dráhu a hmotnost nové planety. Udělal však jednu zásadní chybu. Své výsledky nepublikoval, ani o nich nepřednášel. Anglie i on tak přišli o velký objev. V roce 1845 propočítal dráhu nové planety podobným způsobem Urbain Le Verrier a podle těchto výpočtů ji objevil Johann Galle roku 1846 v blízkosti teoreticky udaného místa planetu Neptun.
Anglie si ale nechtěla prvenství nechat vzít, a ke všemu ještě od Francie. Nakonec byl spor mezi oběma zeměmi rozřešený tak, že byl uznaný oběma. Až 14. listopadu 1846 byl na zasedání Royal Astronomical Society čten Adamsův článek Explanation of the observed irregularities in the motion of Uranus (Vysvětlení pozorovaných odchylek v pohybu Uranu). Tiskem vyšel až v lednu 1847. Adams se do sporů o objev nijak nevměšoval.
John Coach Adams na portrétu Huberta von Herkomera přibližně z roku 1888.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V roce 1851 se Adams stal prezidentem Royal Astronomical Society a věnoval se studiu pohybu Měsíce a zemskému magnetismu. V roce 1866 ukázal, že meteorický roj Leonid souvisí s drahou komety. Pokračovala i jeho kariéra pedagogická: od roku 1853 působil jako asistent v Pembroke College v Cambridge, v říjnu 1857 se stal profesorem matematiky a geometrie v Cambridge, 1861 se stal ředitelm cambridgeské hvězdárny. V roce 1862 se seznámil s Elizabeth Bruce z Dublinu, přítelkyní ženy George Stokese, a o rok později se s ní oženil. Poslední roky života byl těžce nemocný a trpěl silným žaludečním krvácením. Zemřel v roce 1889 na hvězdárně v Cambridge.
Použité zdroje
[1] JÁCHYM, F. Být druhý ve vědě neznamená být zapomenut – John Couch Adams. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, duben 2011, roč. 20, č. 8, s. 507–509. ISSN 1210–1761.
