František Běhounek

František Běhounek se narodil v Praze 27. října 1898. Po absolvování reálného gymnázia studoval na Přírodovědecké fakultě University Karlo-Ferdinandovy v Praze. Studium ukončil doktorátem v roce 1922 a následně získal stipendium francouzské vlády ke studijnímu pobytu ve Francii. Běhounek si na dva roky zvolil pařížský Institut du Radium u Marie Curie–Skłodowské.

František Běhounek v roce 1928.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Po návratu do Prahy obhájil doktorskou práci u Václava Posejpala a začal se věnovat zejména metodám měření radioaktivity, přirozenému záření a využití záření v lékařských aplikacích. Zabýval se radiologickou dozimetrií, vedl samostatnou Laboratoř radiologické dozimetrie Československé akademie věd, založil Státní radiologický ústav a patřil k zakladatelům Fakulty technické a jaderné fyziky (dnes FJFI ČVUT).

Návštěva madam Curie

V roce 1925 přijala paní Curie pozvání československé vlády a přijela navštívit Prahu, prezidenta Masaryka v Lánech, Karlovy Vary, Jáchymov a Cheb. Po celou dobu ji doprovázel František Běhounek.

Marie Curie-Sklodowská na návštěvě v Československu.
Zdroj: BĚHOUNEK, F. Atom děsí svět. Od Jáchymova po Bikini. Praha: Ing. Mikuta, 1947.

Na návštěvu vzpomínal: „Když jsem provázel paní Curieovou na její oficiální návštěvě v Československu, tak jsem se jí jen tak ze zdvořilosti zeptal, jestli by nechtěla také sestoupit do dolů – překládám doslova z francouzštiny. Ale jen tak zdvořile, poněvadž mne u ní nenapadlo, že by chtěla. A ona řekla velmi udiveně: „To je samozřejmé.“ Tak jsem se hrozně podivil, poněvadž taková bábinka – vždyť je jí sedmapadesát, mně jako tehdá šestadvacet, tak pro mne byla bábinka, že – a ona chce fárat. A skutečně fárala. Vzala si ten promaštěnej havířskej klobouk na hlavu – a to tehdá nebyly takový moderní obleky, takový z Domu módy nebo ze Stylu, který dáváte dneska fárajícím turistům, a žádný kukly a žádný elektrický svítilny; byla karbidka, která víceméně prskala a vybuchovala a tak dále, a jen ten promaštěnej klobouk, kterej už nosil bůhvíkdo. To všechno si trpělivě vzala a sfárala a podepsala před tím revers, že fárá na vlastní nebezpečí.“. [2]

Polárník

Kromě radioaktivity se František Běhounek zajímal o atmosférickou elektřinu a kosmické záření. Na doporučení Marie Curie–Skłodowské se v roce 1926 mohl zúčastnil polární expedice k severnímu pólu vedené Roaldem Amundsenem a sponzorované Lincolnem Ellsworthem. Cílem Amundsena bylo přeletět severní pól ve vzducholodi zkonstruované Umbertem Nobilem. Běhounek chtěl během letu měřit atmosférickou elektřinu a radioaktivitu vzduchu v polárních oblastech.

K měření ale potřeboval nové přístroje a na ně peníze, které si musel sehnat sám. Neuspěl na Ministerstvu veřejných prací, ani u prezidenta Masaryka. Nakonec mu pomohla opět přímluva paní Curie, která napsala prezidentu Masarykovi dopis. Nakonec Ministerstvo veřejných prací přístroje zakoupilo a přispěl i prezident Masaryk. Běhounek se tedy nakonec mohl expedice zúčastnit. Sice ne na vzducholodi Norge, ale jako člen základny výpravy v Kingsbay na Špicberkách. Na československých přístrojích pracoval při letu k pólu švédský meteorolog.

Generál Nobile přizval Běhounka i k další výpravě v roce 1928, tentokrát vzducholodí Italia k severnímu pólu. Vzducholoď v druhé polovině letu za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek ztroskotala a přežila jen část posádky, která se ocitla na ledové kře. Za sedmitýdenního pobytu František Běhounek nejen pomáhal se zabezpečením života v táboře, ale současně měřil a doplňoval své vědecké deníky. Umberto Nobile o Běhounkovi napsal: “Morální sílu a nezdolnou energii osvědčil v nejhroznějších okamžicích, které jsme prožívali. Stejně pečlivě prohlížel elektrometry, jako chystal oheň na přípravu medvědího masa a chodil na hlídání kolem stanu. Nezanedbával ani své druhy v neštěstí... Běhounek vznešená duše... I v nejtěžších chvílích projevoval vyjímečnou rovnováhu, notorický klid. Nikdy slovo nebo gesto vyjadřující malomyslnost. I v posledních dnech jsem ho viděl, jak se často usmívá, zvláště když si přišel pro dovolení, aby mohl použít trochu másla při přípravě medvědího masa.“. [1]