německý konstruktér
Oskar von Miller se narodil v Mnichově, jeho otec byl původně tavič kovů a později se stal ředitelem královské slévárny. Dobré rodinné zázemí umožnilo Oskarovi studium stavebního inženýrství. Avšak ve 26 letech ho uchvátily exponáty na pařížské elektrotechnické výstavě a tato návštěva změnila jeho život. Veškerý svůj volný čas začal věnovat elektrifikaci. V roce 1882 zorganizoval podobnou výstavu v Mnichově a tam předvedl první přenos elektrické energie na větší vzdálenosti, vedení mělo 57 km (bylo železné a zinkované s průměrem 45 mm) a dopravovalo stejnosměrný proud o napětí 2000 V. Vedení bylo nataženo mezi Miesbachem a Mnichovem. V každém městě pracovaly stejné stroje. V Miesbachu se první točil rychlostí 2200 obtáček za minutu, kdežto mnichovský stroj pouze 1500 otáčkami za minutu. Odtud se zjistilo, že ztráty činí okolo 40 %. Je ale důležité připomenout, že během pokusu silně pršelo. Na návrhu spolupracoval s francouzským elektrotechnikem Marcelem Deprézem.
Oskar von Miller.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Spolu s Emilem Rathenauem pomáhal při výstavbě první berlínské elektrárny a založil v roce 1883 "Německou Edisonovu společnost pro rozvod elektřiny", která se v roce 1887 přetransformovala do "Allgemeine Elektricitäts Gesellschaft" – dodnes známé AEG. Bohužel však akcionáři společnosti AEG měli jiné představy než Miller, a proto z této společnosti odešel a v roce 1890 si v Mnichově založil inženýrskou kancelář, která pracovala na projektech průmyslového využití elektrické energie.
Jeho hlavním celoživotním cílem bylo prosazovat elektrifikaci. Stal se proto v roce 1891 vedoucím mezinárodní elektrotechnické výstavy ve Frankfurtu a tam poprvé ukázal možnosti přenosu elektrické energie na dlouhé vzdálenosti třífázovým vedením na principu, který objevil Michail Doliwo–Dobrowolski. Vedení s napětím až 25 000 V přivádělo na výstavu energii ze 170 km vzdálené vodní elektrárny na řece Neckar.
Oskar von Miller mimo jiné v roce 1903 založil Německé museum v Mnichově, která má unikátní sbírky originálů, funkčních modelů a vyobrazení z oblasti přírodních věd a techniky. Pracoval na projektu tehdy ohromné vodní elektrárny v Bavorsku s výkonem 1,25 MW. V roce 1930 byl zvolen čestným prezidentem tehdy probíhající světové elektrárenské konfrenece. Zemřel v Mnichově.
Použité zdroje
[1] Historie elektřiny a magnetizmu. Konstrukční elektronika A RADIO, 4/2002.
