3. září 1905 – 11. ledna 1991
americký fyzik

Carl David Anderson se narodil v New Yorku švédským rodičům, kteří se rozhodli žít ve Spojených státech. Vystudoval prestižní Kalifornský institut technologie v Pasadeně (California Institute of Technology, Caltech) v roce 1927 s titulem vědeckého bakaláře v oborech fyzika a inženýrství a doktorskou hodnost získal tamtéž v roce 1930. Po úspěšném dokončení studia nastoupil jako asistent a od roku 1933 tu téměř celý život pracoval jako profesor fyziky.


Carl David Anderson.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Ve válečných letech se aktivně podílel na projektech zadávaných Národní bezpečnostní komisí a Úřadem pro vědecký výzkum a rozvoj. Jeho hlavním oborem byl výzkum v oblasti rentgenova záření. Zabýval se prostorovým rozložením fotonů produkovaných rentgenovými paprsky v různých plynech. V roce 1930 s Robertem Millikanem začal se studiem kosmického záření, které nakonec vedlo k objevu pozitronu. Pomocí Wilsonovy komory zjistil, že pozitron má hmotnost elektronu, ale s kladným elementárním nábojem. Experimentálně tak potvrdil existenci částice, kterou předpověděl Paul Dirac v roce 1928. Objev pozitronu v kosmickém záření Andersona podnítil k hledání této částice i v pozemských podmínkách. Se svými spolupracovníky skutečně našel přímý důkaz, že při dopadu určitého druhu záření gama na různé materiály vznikají elektron–pozitronové páry.

Anderson se věnoval studiu energetických poměrů kosmického záření a úbytkům energie při vysokých rychlostech jakými se pohybují elektrony na svých drahách. V roce 1932 spolu se Sethem Neddermeyerem experimentálně dokázali, že pozitrony vznikají při pronikání gama záření některými materiály.

Od roku 1933 pak pokračoval v práci z oblasti radiace a pilně publikoval v časopise Physical Review and Science. Carl Anderson má velkou zásluhu o hlubší poznání struktury hmoty obecně. V roce 1936 při výzkumu kosmického záření objevil (opět spolu se S. Neddermeyerem) novou částici teoreticky předpovězenou japonským fyzikem Hideki Yukawou. Tato částice dostala jméno mezon. V roce 1936 získal Nobelovu cenu za fyziku za objev pozitronu. Cenu získal společně s Victorem Hessem, který ji získal za objev kosmického záření. Mimo Nobelovy ceny za fyziku získal řadu dalších ocenění převážně amerických vědeckých pracovišť. Po válce v roce 1946 se Anderson oženil. Carl Anderson zemřel v roce 1991 v kalifornském San Marinu a je pochován v Los Angeles.


Zdroj: familypedia.wikia.com. Under Creative Commons.

Použité zdroje

[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[2] TESAŘÍK, B. Carl David Anderson: objevitel pozitronu. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, duben 2012, roč. 21, č. 8, s. 505–506. ISSN 1210–1761.

[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

[4] Historie elektřiny a magnetizmu. Konstrukční elektronika A RADIO, 5/2003.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.