26. února 1799 až 28. ledna 1864
francouzský inženýr

Benoit Paul Émile Clapeyron absolvoval École polytechnique a École de mine. V roce 1818 získal zaměstnání jako důlní inženýr. Po dvou letech odešel za svým přítelem Gabrielem Lamé pracovat do Petrohradu jako vedoucí důlních prací a později jako učitel na petrohradské škole veřejných prací. Během desetiletého pobytu publikoval v ruských i francouzských odborných časopisech společně s Lamém na téma stability kleneb. Do Paříže se vrátil v roce 1830 a zabýval se problémy železniční dopravy. Byl pověřen konstrukcí lokomotivy pro stoupání převyšující 1:200, protože Angličan George Stephenson odmítl Francii lokomotivy dodat. Práce na nové lokomotivě ho přivedla ke knize Réflexions sur la poissance motrice du feu et sur les machines propres a développer cette poissance (Úvahy o hybné síle ohně a strojích vhodných k jejímu vyvolání) od Sadi Carnota, která pojednává o parních strojích. Na základě studia této knihy vydal v roce 1834 Mémoire sur la puissance metrice de la chaleur věnovanou problematice mechanické teorie tepla. Sestrojil grafy popisující Carnotův cyklus a je i autorem rovnice vyjadřující vliv tlaku na teplotu stlačované látky. Tento vztah zobecnil v roce 1850 Rudolf Clausius a vedl k formulaci druhé termodynamické věty. Ve své inženýrské praxi se zabýval teorií pružnosti, postavil dva mosty přes Seinu a Garonnu a v letech 1837 až 1845 pracoval na projektu železnice spojující jih a sever Francie. Za své práce byl v roce 1858 zvolen členem pařížské Académie des Sciences.


Benoit Clapeyron.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.