19. září 1749 – 19. srpna 1822
francouzský astronom

Jean–Baptiste Joseph Delambre se narodil v Amiens. Po studiu na místních školách získal malé stipendium a díky tomu odešel do Paříže studovat literaturu a historii. Po ukončení studia působil jako soukromý učitel v rodině generála. Kolem roku 1780 ho místní lékař přivedl k astronomii a Delambre svého zaměstnavatele přesvědčil, aby nechal postavit malou hvězdárnu podle vzoru Jérôma Lalanda. Delambre navštěvoval Lalandovy přednášky a později se stal i jeho asistentem a spolupracovníkem. Lalande na rok 1786 předpověděl přechod Merkuru přes sluneční kotouč. Jev ale nastal o 45 minut později, kdy už se většina astronomů vzdala. Delambre a Charles Messier použili k předpovědi Halleyovy tabulky a jejich čas vyšel o hodinu a půl později než ve skutečnosti. Proto jako jediní ve Francii jev pozorovali. Delambre si po této zkušenosti vytkl za cíl zdokonalit tabulky. Ucházel se úspěšně o cenu Academie des Sciences za obecnou teorii pohybu planet, vypsanou v roce 1790 s cílem zahrnou poruchy způsobené nedávno objeveným Uranem. Devět let pozoroval a na základě těchto dat stanovil poruchy a jeho teorie byla odměněna ještě jednou cenou v roce 1792.


Jean Delambre.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Hlavní náplní Delambrova života bylo druhé stupňové měření, na jehož základě byl definován metr jako délková jednotka. Od roku 1792 byla měřena část poledníku mezi Dunkerque a Barcelonou. Delambre měřil severní část Rodez – Dunkerque a jižní část měřil Pierre Mechain. Delambre měl největší potíže u Paříže. Během doby měření se v Paříži změnila vláda a Delambrovi přestal platit pas. V roce 1794 zakázal Výbor pro všeobecné blaho pokračovat v měření, ale za rok byl zákaz zase odvolán a Delambre byl jmenován zakládajícím členem Bureau des Longitudes (Úřad pro míry a váhy). V roce 1799 svou práci dokončili a metr byl stanoven jako základní jednotka délky.

Po roce 1808 se Delambre přestěhoval do pařížského předměstí Saint Germain, zřídil si soukromou hvězdárnu a věnoval se výuce na Collége de France, psaní učebnic a kontrole Flamsteedova a Maskelynova astrometrického katalogu hvězd. K úvodu své knihy chtěl napsat stať z historie astronomie, ale téma ho natolik zaujalo, že postupně do roku 1827 vydal šest dílů Historie astronomie.


Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související vědci

Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.