26. srpna 1882 – 21. května 1964
německý fyzik

James Franck se narodil v zámožné židovské rodině v Hamburku. Na univerzitě v Heidelbergu vystudoval chemii a na univerzitě v Berlíně studoval fyziku. Studium tu zakončil doktorátem. V roce 1915 se stal profesorem na univerzitě v Berlíně. V roce 1921 se stal profesorem experimentální fyziky a ředitelem fyzikálního ústavu na univerzitě v Göttingen. Po nástupu fašismu z Německa odešel do USA, kde od roku 1935 působil na univerzitě v Baltimoru a v Chicagu. Franck se zabýval atomovými a molekulárními procesy, které souvisely s vyzařováním plynů a par a s ionizací molekul různých plynů. V roce 1914 společně s Gustavem Hertzem experimentálně studiem ionizace par rtuti při srážkách s elektrony potvrdil hypotézu o diskrétních stavech atomu a ve stejné době se zasloužil o objasnění všech druhotných reakcí, které doprovázejí fotochemické reakce. Společně se svými studenty použil kvantovou mechaniku na objasnění vztahů mezi vnitromolekulovými silami ve dvouatomových i mnohoatomových molekulách a spektry těchto molekul a vytvořil základy spektrální metody zkoumání chemických sil. Tyto jeho závěry potvrdila pozdější rozsáhlá experimentální měření. Za experimentální práce a objev zákonů ovládajících dopad elektronu na atom byl spoleně s Hertzem odměněn Nobelovou cenou za fyziku. V roce 1945 stál v čele komise sedmi badatelů, která v memorandu adresovaném ministru války USA, nedoporučovala použití atomové bomby proti Japonsku.


James Franck.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související vědci

Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.