22. července 1887 – 30. října 1975
německý fyzik

Gustav Hertz se narodil v rodině advokáta v Hamburku. Byl synovcem Heinricha Hertze, který zemřel, když Gustavovi nebylo ani sedm let. I když bylo v rodině tradicí studovat práva, rozhodl se Gustav Hertz snad pod vlivem strýce studovat na univerzitách v Göttingen, Mnichově a Berlíně přírodní vědy. V Berlíně se po ukončení studia stal asistentem ve fyzikálním ústavu. Od roku 1920 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips v Nizozemsku, od roku 1925 jako profesor na univerzitě v Halle. Ve své práci navázal na Phillipa Lenarda, jeho metodu zdokonalil. Zabýval se vzájemným působením elektronů a atomů nebo molekul v plynech. Společně s Jamesem Franckem objevil brždění elektronů atomy plynu. Společně došli k závěru, že atomy mají diskrétní energetické stavy, ale jejich energetické hladiny nemají stejnou vzájemnou vzdálenost. Podle této teorie je třeba na vzbuzení atomu na nejnižší energetické hladině, tj. v základním stavu, aby mu dopadající elektron dodal energii odpovídající rozdílu mezi nejnižší a nejbližší vyšší energetickou hladinou, přičemž sám stejnou energii ztrácí. Tím prokázali pravdivost Bohrova modelu atomu a jejich pokus potvrdil správnost Bohrova postulátu o tom, že atomy pohlcují energii jen v určitých dávkách – kvantech. Za experimentální práce a objev zákonů ovládajících dopad elektronu na atom byl společně s Franckem odměněn v roce 1925 Nobelovou cenou za fyziku.


Gustav Hertz.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.