anglický fyzik
Louis Harold Gray se narodil v Londýně. Už v době studia základní školy se zajímal o přírodní vědy, ve studiu pokračoval na Trinity College v Cambridgi. Ve 23 letech přišel do Cavendishovy laboratoře k Ernestu Rutherfordovi a zajímal se mimo jiné o spolupůsobení záření a látky. V jedné z prvních prací se zabýval teorií duté komory, na jejímž principu pracuje dozimetrie ionizujícího záření. Pracoval nezávisle na starších pracech Williama Henry Bragga, proto se princip nazývá Bragg–Grayův. Jeho další práce se týkaly absorpce gama záření a přinesly základní poznatky o tvorbě elektron– pozitronových párů.
Další oblastí jeho práce byla radiobiologie. Našel způsoby měření ionizujícího záření při biologických procesech. Koncem třicátých let spolu se svými spolupracovníky sestrojil neutronový generátor na zkoumání působení ionizujícího záření na živočišnou tkáň. Po druhé světové válce působil Gray ve vedoucích funkcích na velkých klinikách, nejprve na Hammersmith Hospital a od roku 1953 do konce života v Mount Vernon Hospital. Jeho hlavní snahou v tomto období bylo využití umělých radioaktivních izotopů v radiobiologii a při výzkumu zhoubných nádorů. Jako první kvantitativně zhodnotil vliv kyslíku na odolnost buněk proti záření.
Použité zdroje
[1] BOREC, T. Dobrý den, pane Ampére. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. ISBN 14–031–81.
