2. července 1862 – 12. března 1942
anglický fyzik

William Henry Bragg se narodil ve Wigtonu jako syn farmáře, studoval na Trinity College v Cambridgi a krátce pracoval v Cavendishově laboratoři. V letech 1886 až 1903 byl profesorem matematiky a fyziky na univerzitě v australském Adelaide, kde se zabýval problémy radioaktivity. Vypracoval několik teorií, které se týkaly schopnosti paprsků alfa pronikat atomy a které experimentálně za pomoci radia potvrdil. Zde se mu narodil syn William Lawrence Bragg, jeho pozdější nejbližší spolupracovník. V roce 1903 se Bragg vrátil do Anglie na univerzitu v Leedsu. V roce 1912 vydal souhrnné výsledky svých předchozích výzkumů pod názvem Studies in radioactivity.


William Henry Bragg.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V dalších obdobích se jeho vědecká pozornost zaměřila na rentgenové záření, především na rentgenovou strukturní analýzu a rentgenovou spektroskopii. William Henry spolu se svým synem Williamem Lawrencem navázali na práci Maxe von Lauea a vypracovali experimentální metodu měření vlnových délek rentgenových paprsků, dokázal interpretovat difrakční obrazy získané při průchodu rentgenového záření krystaly. Odvodili tzv. Braggovu rovnici, která se užívá ke stukturální analýze pomocí rentgenových a elektronových paprsků při určení vzdálenosti mřížkových rovin v krystalu. Určili strukturu řady krystalických látek a uveřejnily závěry svých teoretických úvah i výsledky měření na rentgenovém spektrometru vlastní konstrukce v knize X–rays and crystal structure. V roce 1915 za tyto výzkumy získali společně Nobelovu cenu za fyziku.

Za 1. světové války řídil W. H. Bragg výzkum akustické detekce ponorek, od roku 1915 působil na londýnské univerzitě, od roku 1923 byl ředitelem Royal Institution a současně i Faradayovy laboratoře v Londýně, v letech 1935 až 1940 byl prezidentem Royal Society.

Použité zdroje

[1] KRAUS, I. Sir William Henry Bragg (1862 – 1942). Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 27/1982, č. 5, s. 281–282. CS–ISSN 0032–2423.

[2] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.

[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.

[4] Encyklopedická edice, listy, fyzici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Související vědci

Související exponáty Techmanie

Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.