29. října 1880 – 14. října 1960
ruský fyzik

 

Abram Ioffe založil moderní ruskou fyzikální školu a mezi jeho žáky patřili všichni ruští významní fyzici 20. století. Sám má na svém kontě řadu důležitých objevů s piezoelektrickým jevem nebo fotoelektrickým jevem.

Abram Fjodorovič Ioffe se narodil v ruském Romny. Jeho táta byl bankovní úředník. Během studia na Technologickém institutu v Petěrburgu se dostal do politických problémů, když protestoval proti carovi, a byl vyloučen. Proto odešel z Ruska do Mnichova, kde studium dokončil, obhájil doktorát a stal se asistentem Wilhelma Röntgena.


Abram Ioffe.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under the Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication.

Zajímal se o piezoelektrický jev. Dokázal, že při deformaci krystalu na něm vznikají náboje, které se jen pomalu vyrovnávají, protože křemenný krystal má velmi malou elektrickou vodivost. Objevil novou vlastnost krystalů ozářených rentgenovým zářením, tzv. vnitřní fotoelektrický jev.

Ioffeho pokusy natolik zaujaly Röntgena, že se jich později účastnil a výsledky shrnuli v šestnácti laboratorních zprávách, které byly po smrti Röntgena zničeny.

Studenti

V roce 1906 se Ioffe vrátil do Petěrburgu, postupně vybudoval síť fyzikálně–technického instutu, jehož pobočky vedli jeho žáci. Mezi jeho žáky patřil Igor Kurčatov, Pjotr Kapica, Yakov Frenkel, Lev Landau a další. Právě poslední jmenovaný, Landau, během jedné Ioffeho přednášky pronesl “hloupost“. Ioffe to zaslechl a vyzval mladého studenta k tabuli. Landau během půl hodiny teoreticky dokázal Ioffeho omyly a uvedl závěry, které se později ukázaly jako naprosto správné. Za tuto příhodu byl pak Landau nekompromisně vyhozený do Charkova.

 


Účastníci Ioffeho semináře v roce 1915, vlevo sedící Frenkel, vlevo stojící Kapica a uprostřed Ioffe.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Fyzikální objevy

Ioffeho vědecká práce se týkala mechanických vlastností krystalů, elektrických vlastností dielektrik a elektrických vlastností polovodičů. Prozkoumal statistické vlastnosti fotoefektu, magnetické pole katodových paprsků, kvantově–statistické vlastnosti röntgenového záření a zdokonalil konstrukci elektrostatických generátorů velmi vysokého napětí.

Zasahoval i do jiných vědních oborů – zajímavé práce zveřejnil z oboru rozhlasové techniky, kosmického záření, vysokonapěťové a vakuové techniky a biofyziky. V roce 1924 objasnil Ioffého efekt - enormní zvětšení plasticity a pevnosti v tahu iontových krystalů při působení rozpouštědel.

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. Robert Wilhelm Bunsen (1811 – 1899). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, únor 2011, roč. 20, č. 6, s. 383–384. ISSN 1210–1761.

[2] KVASIL, J. Vynikající sovětský fyzsik A. F. Joffe. Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 1/1956, č. 3, s. 319–323. CS–ISSN 0032–2423.

[3] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, čtvrtý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.

Autor textu

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová
Související kapitoly v encyklopedii: 
Zadejte příjmení

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.