22. ledna 1908 – 1. dubna 1968
ruský teoretický fyzik

Lev Davidovič Landau se narodil v Baku, jeho otec byl hlavní naftařský inženýr v Nobelově společnosti pro těžbu ropy a jeho matka porodní asistentka. Brzy se projevilo jeho nadání, střední školu dokončil v pouhých třinácti letech. Na otcovo přání se měl stát obchodníkem, ale Lev obchodní školu brzy opustil a jako mimořádný student byl ve čtrnácti letech přijat na univerzitu v Baku. Současně studoval na fakultě fyzikálně–matematické a chemické. Chemii brzy opustil, protože – jak sám říkal – „nebavila ho pokoutní výroba různých destilátů“. Zde se pravděpodobně rozvinul jeho odpor k alkoholu. Vydržel tu dva roky. V roce 1924 byl přijat na fyzikální oddělení leningradské univerzity a získal tu svou proslulou přezdívku „Dau“. Univerzitu dokončil v roce 1927, ale už dva roky zde před tím pracoval jako asistent. V roce 1929 zahájil svůj první zahraniční studijní pobyt na univerzitě v Kodani u Nielse Bohra. Jejich spolupráce se neomezila jen na tuto dobu. Vedli bohatou osobní i vědeckou korespondenci a v letech 1934, 1937 a 1961, kdy byl Bohr v SSSR, trávili spolu mnoho času. Kromě Dánska pobýval i v Anglii a Švýcarsku. Pracoval u Paula Diraca, Alberta Einsteina, Paula Ehrenfesta a Wolfganga Pauliho.


Lev Davidovič Landau.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

V roce 1931 se vrátil do Leningradu, ale vydržel tu jen rok. Pak byl nekompromisně vyhozen svým učitelem Abramem Ioffem do Charkova. Během jedné přednášky pronesl Landau ještě jako student “hloupost“. Ioffe to zaslechl a vyzval mladého studenta k tabuli. Landau během půl hodiny teoreticky dokázal Ioffeho omyly a uvedl závěry, které se později ukázaly jako naprosto správné. Od roku 1932 vedl Landau teoretický úsek Charkovského fyzikálně technického institutu a od roku 1935 katedru obecné fyziky Charkovské univerzity.

Lev Landau byl nejen vynikajícím teoretickým fyzikem, ale také velmi náročným pedagogem. Mezi studenty byl pravým postrachem. Uznával pouze dvě známky – výborně a nedostatečně. Vytvořil tzv. Landauovu bariéru, systém deseti neobyčejně náročných zkoušek z teoretické fyziky, přičemž pravděpodobnost jejího proniknutí byla pouze v řádu procent. Za celou jeho pedagogickou činnost jí prošlo jen 43 (40. byl český fyzik Josef Kvasnica), zato vynikajících uchazečů. „Chráním vědu před invazí blbů.“ prohlásil Landau, když vyházel téměř celý ročník u zkoušky. To se nelíbilo rektorovi univerzity, a tak ho vyhodil. Jeho žádosti okamžitě vyhověl Pjotr Kapica a Landau nastoupil v roce 1937 do Ústavu fyzikálních problémů Akademie věd v Moskvě.

Mezi jeho objevy patří odvození vztahu z roku 1937 mezi pevností atomového jádra a excitační energií. V letech 1940 až 1941 propracoval teorii supratekutosti hélia II. Jeho hlavní práce v oblasti fyziky nízkých teplot pocházejí z doby těsně po propuštění z vězení roku 1939, kde strávil asi rok a kam se dostal na základě falešného obvinění ze špionáže. Propuštěn a rehabilitován byl za pomoci Pjotra Kapici, který se za něj přimluvil u Stalina. Po ročním vězení byl propuštěn a mohl pokračovat v práci v ústavu. Přišel zrovna ve chvíli, kdy Kapica objevil supratekutost. Landauovým prvním úkolem bylo jev vysvětlit. Během druhé světové války pracoval na řešení praktických problémů. Zabýval se teorií výbuchů a rázových vln, zkoumal rychlé spalování aj. Stál u základnů ruského jaderného výzkumu.


Niels Bohr (vlevo) s Lvem Landauem.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

S pedagogickou činností souvisí i psaní kvalitních učebnic. Ze spolupráce se svým vynikajícím žákem Jevgenijem Lifšicem vzešla řada učebnic Kurz teoretické fyziky, který obsahuje deset svazků s celkem 5205 stranami fyzikálního textu: Statistická fyzika z roku 1938, Mechanika z roku 1940, Teorie pole z roku 1941, Hydrodynamika z roku 1944, Teorie pružnosti z roku 1944 a Kvantová mechanika z roku 1948. Plánovali ještě další dva díly: Relativistická kvantová teorie a Fyzikální kinetika, které se jim bohužel nepodařilo dopsat, protože se Landau v roce 1962 velmi těžce zranil při autonehodě.

Dne 7. ledna 1962 osobní auto, ve kterém jel i Landau, dostalo smyk a narazilo do nákladního vozu. Celá posádka byla mrtvá, až na Landaua, kterého vyprostili s těžkým zraněním. Měl zlomeninu spodiny lebeční, žeber a pánevní kosti. Šest týdnů ležel v bezvědomí. Několikrát ho lékaři dostali zpět na tento svět, u jeho lůžka se střídali nejlepší světoví neurochirurgové a Landaua zachránili. Ale už to nebyl ten starý „Dau“. Tentam byl jeho brilantní intelekt, kousavý humor, klukovské vtípky. V roce 1962 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku za průkopnické teorie kondenzovaných látek, především kapalného helia. Cenu si převzal v nemocničním pokoji. V roce 1968 přišla komplikace. Landauova střeva byla neprůchodná. Bohužel nevydržel obtížnou operaci a 1. dubna 1968 v Moskvě zemřel, šest let po automobilové nehodě, jejíž následky se nepodařilo vyléčit.

Použité zdroje

[1] JÁCHIM, F. Lev Davidovič Landau (1908 – 1968). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, květen 2003, roč. 12, č. 9, s. 574–575. ISSN 1210–1761.

[2] KVASNICA, J. Lev Davidovič Landau (1908 – 1968). Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 23/1978, č. 5, s. 241–245. CS–ISSN 0032–2423.

[3] KVASNICA, J. Posledný polyhistor teoretickej fyziky Lev Davidovič Landau. Československý časopis pro fyziku, 2014, č. 3, svazek 64, s. 195–200. ISSN 0009–0700.

[4] MALÍŠEK, V. Landauova Teoretická fyzika a její tvůrce. Matematika a fyzika ve škole, květen 1983, roč. 13, č. 9, s. 611–615.

[5] ŘEZÁČ, T. Lev Davidovič Landau. Přemožitelé času 2.

[6] Encyklopedická edice, listy, fyzici. ISBN 80–860–44–05–X.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.