Pavel Nikolajevič Jabločkov se narodil v Serdobsku a pak studoval v Petrohradě. Již jako malý sestrojil přístroj na měření úhlů, který se pak v dílně jeho otce používal velmi dlouho. Po škole odešel k vojákům a na vojenskou školu, kde se vyučovala elektrotechnika a telegrafní technika. Po ukončení studia se stal náčelníkem telegrafní služby moskevsko–kurské železnice a ruská vláda ho pověřila zdokonalením obloukových lamp.
Pavel Jabločkov.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Obsluha obloukové lampy
V roce 1874 dostal zvláštní úkol. Měl zajistit fungování obloukové lampy na lokomotivě vlaku, který vezl přes celé Rusko cara Alexandra II. z Petrohradu na Krym. Jabločkovým úkolem bylo celou noc posouvat uhlíky v lampě. Celé to bylo velmi nepříjemné a nebezpečné, protože musel pracovat v chladné noci a hrozil mu pád pod kola vlaku. “Seděl jsem, jednou rukou jsem držel páku a druhou jsem znovu a znovu poslepu rozsvěcoval lampy, které co chvíli dohořívaly. Záře přede mnou se hnala kupředu bezhvězdnou nocí.“ [1]
Po krátké době toto místo opustil a v Moskvě si zřídil elektrickou laboratoř. Na základě prací Johna Gibbse a Etienna Goullarda sestrojil funkční transformátor. Své znalosti využil při práci na ruských strojích na střídavý proud. Práce v laboratoři přilákala vždy spoustu zvědavců, což připadalo policii podezřelé. Proto se rozhodla Jabločkova zatknout. Ten se zachránil útěkem do Oděsy a s plánem odejít až do Ameriky. Nakonec cestoval přes Varšavu a Berlín do Paříže, kde získal místo u elektrotechnické firmy Bréquet.
Zdokonalená oblouková lampa
Jabločkov pracoval na zdokonalení obloukové lampy. Snažil se najít princip, při kterém by nedocházelo při uhořívání uhlíků ke zvětšování mezery mezi nimi a tím zhasnutí výboje. Ještě před vynálezem Leona Foucaulta objevil způsob jak fixovat vzdálenost uhlíků během hoření oblouku. Uhlíky umístil paralelně a izoloval je kaolinovou vložkou.
Při hoření zůstávala jejich vzdálenost konstantní. Jeho oblouková lampa přišla na svět v roce 1876 a měla velký úspěch, dostala jméno Jabločkovova nebo ruská svíčka. Již o rok později byla instalována v ulici Avenue de l´Opéra a také v Louvru. V roce 1881 na Mezinárodní výstavě v Paříži učarovala Františku Křižíkovi.
Jabločkovovy svíčky v ulici Avenue de l´Opéra.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Pocty na sebe nedaly dlouho čekat. Objevil se ale i spor s obchodníky, kteří nechtěli obloukovou lampu dodávat do Ruska. Jabločkov proto odešel zpátky do Ruska, kde úplně bez peněz začal pracovat v malé laboratoři, kde se snažil najít nové chemické zdroje elektřiny. Pavel Nikolajevič Jabločkov zemřel v pouhých 46 letech.
Použité zdroje
[1] JÁCHIM, F. Jabločkovova svíčka – drobný příspěvek do světa vynálezů. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, květen 2006, roč. 15, č. 9, s. 567–569. ISSN 1210–1761.
