23. ledna 1872 – 18. prosince 1946
francouzský teoretický i experimentální fyzik

Paul Langevin byl v roce 1888, tedy v 16 letech, přijat na École Municipale de Physique et Chimie industrielles. Po absolvování této školy se připravoval na přijímací zkoušku na École Normale Supérieure, kam nastoupil v roce 1893. O čtyři roky později obdržel jednoroční stipendium pařížské obce na pobyt v Cavendishově laboratoři u Josepha Johna Thomsona, tady se seznámil a zpřátelil s Ernestem Rutherforem, Johnem Townsendem a Charlesem T. R. Wilsonem. Po návratu studoval na École Normale a Faculté des Sciences v Paříži. V roce 1900 se stal preparátorem fakulty a o dva roky později předložil doktorskou práci o sekundárním záření vysílaném kovy po ozáření paprsky X. Ve stejném roce nastoupil na Collége de France, kde suploval přednášky až do roku 1909, kdy se tu stal řádným profesorem. Současně od roku 1905 vyučoval na École de Physique et Chimie za Pierra Curie a od roku 1906 na dívčí škole École Normale Supérieure v Sévres.


Paul Langevin.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.

Během svého života zastával řadu dalších významných funkcí. Byl obávaným nepřítelem fašistů. Po okupaci Francie zůstal na svém místě a byl zatčen jako jeden z prvních francouzských intelektuálů 30. října 1940. Jeho zeď byl nacisty umučen, dcera Helena Solomon–Langevin deportována do Osvětimi, oba vnuci uvězněni. Langevin byl na krátkou dobu uvězněn za hrozných fyzických podmínek, které ho ale psychicky nezlomily. Pak mu byl nakázán nucený a střežený pobyt v Troyes, kde strávil čtyřicet měsíců bez možnosti práce a ve strachu o svou rodinu. Přesto spolupracoval s podzemním hnutím. Jeho přátelé mu v květnu 1944 pomohli utéct do Švýcarska. V září 1944 se vrátil do Paříže na původní pracovní místa. V roce 1945 se ujal vedení časopisu Revue Tchécoslovaque, který vznikl jako gesto francouzsko–československého přátelství. V prosinci 1946 podstoupil Langevin operaci, strádáním a prací oslabený organismus nevydržel a Paul Langevin zemřel. Vláda mu vystrojila státní pohřeb, nad rakví pronesl projev za vědce jeho žák Frederic Joliot–Curie.

Paul Langevin pracoval téměř ve všech oborech fyziky, vydal přes sto vědeckých prací. První práci zaměřil na rentgenové záření a ionizaci plynů. Výsledky jeho práce se používaly při technickém odstraňování prachových částic z atmosféry. Jeho teorie kondenzačních jader vysvětlila fotoelektrický jev v atmosféře a tvoření nízkých i vysokých typů oblak. Další práci zaměřil na kinetickou teorii látky a termodynamiku – opravil v práci Alberta Einsteina a Mariana Smoluchowského o Brownově pohybu číselné koeficienty, společně s Jeanem Perrinem přesně formuloval druhou větu termodynamickou. Studoval dynamiku elektronu a zjistil, že pohyb elektronů v atomu vytváří diamagnetický stav, v dalších pracech se věnoval i ostatním typům magnetismu. Na základě jeho prací Heike Kamerlingh–Onnes prokázal existenci paramagnetického nasycení, Wander de Haas dosáhl teplot blízkých nule. Společně s Hendrikem Lorentzem a Albertem Eisteinem pracoval na pojmu čas, snažil se vyřešit problémy, které vyvolal Michelsonův pokus. Langevin pracoval na nejrůznějších otázkách teorie relativity, zcela nezávisle a jiným způsobem odvodil slavnou rovnici pro energii a hmotnost. V době první světové války pracoval na zařízení detekujícím ponorky pod mořskou hladinou pomocí ultrazvukových vln. Na svou práci navázal i v době druhé světové války.


(zleva) Albert Einstein, Paul Ehrenfest, Paul Langevin, Heike Kemerlingh-Onnes a Pierre Weiss v Leidenu v doma Paula Ehrenfesta.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.

Použité zdroje

[1] PÍRKO, Z. Paul Langevin. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1947, roč. 72, s. D45–D60.

Autor textu: 
Mgr. Magda Králová

Rezervace a nákup vstupenek

Recepce

Poradíme Vám s objednáním a nákupem vstupenek.